K čemu je dobré – Mendělejevium?

Nevyskytuje se ve volné přírodě, je tu jen pro radost vědcům. Tento šťastný prvek je tím nejurozenějším z celé periodické soustavy – vždyť vzniká z Einsteinia a byl pojmenován po slavném ruském zakladateli periodické soustavy. 

Mendělejevium patří mezi transurany. Je to radioaktivní kov. Tím ale výčet toho, co o něm víme, v podstatě končí. Většinu jeho vlastností pouze odhadujeme. Zatím se nikomu nepodařilo vyrobit ho v čisté, kovové formě, proto vám neukážu žádný jeho obrázek.

Vznik vzácného prvku

Objeveno bylo Mendělejevium už v roce 1955. Své jméno dostal definitivně až v roce 1994, kdy ho potvrdila IUPAC.

U jeho kolébky stáli vědci kalifornské Univerzity v Berkeley, Stanley G. Thompson, Albert Ghiorso, Bernard G. Harvey, Gregory Choppin a Glenn T. Seaborg a berkeleyský cyklotron. 

Poté, co bylo v roce 1952 víceméně náhodou objeveno Einsteinium a Fermium, chyběly v jinak dokonalém systému ještě tři prvky z řady aktinoidů, přechodných kovů ze skupiny transuranů.

Jaderní fyzici se doslova vydali na hon za novým prvkem, o kterém věděli, že by měl mít atomové číslo 101. O tom, jak těžká  byla jeho příprava, svědčí fakt, že se jim povedlo během celého roku 1955 vyrobit pouze 17 atomů Mendělejevia.

Nový prvek se rozhodli pojmenovat po legendárním ruském vědci, který sestavil periodický systém prvků. Navrhli pro něj zkratku „Mv“, kterou později komise změnila na „Md“.

První vzorky Mendělejevia byly zhotoveny v cyklotronu, bombardováním Einsteinia alfa částicemi. Přitom vznikl nový prvek a uvolnil se jeden přebytečný neutron.

Spontánní rozpad

Spontánní štěpení je forma radioaktivní přeměny přítomná pouze u velmi těžkých chemických prvků. Jádro se při něm rozpadá ne vlivem vnějšího vlivu neutronu, jak je tomu při běžně komerčně využívaných štěpných reakcích, ale díky vlastní vnitřní nestabilitě. 

Vzhledem k omezení při vytváření dceřiných jader štěpných produktů je spontánní štěpení teoreticky možné od nukleonového čísla 92 dále. Pravděpodobnost spontánního štěpení se se zvyšující atomovou hmotností zvyšuje.

Vlastnosti

V periodické tabulce prvků leží Mendělejevium mezi lehčím Fermiem a těžším Nobeliem.

Radioaktivní Mendělejevium je značně nestabilní. Známe zatím 13 radionuklidů, které mají poločasy rozpadu mezi několika vteřinami a několika dny. Nejstabilnější izotop (258Md) má poločas rozpadu 51,5 dne. Rozpadá se na Einsteinium a volně vyzářenou alfa částici. 259Md podléhá spontánnímu rozpadu.

K čemu se hodí Mendělejevium?

A k čemu se hodí tento vzácný prvek? Má jen akademický význam. Dokazuje, že se naše představy o stavbě hmoty shodují s realitou. Na nic jiného se zatím nehodí. Není ale vyloučeno, že se stane v budoucnosti prvkem, který poslouží k syntéze dalších, ještě těžších kolegů.

Někteří vědci očekávají, že se jednoho dne podaří vytvořit další supertěžké prvky,

které by měly být součástí tzv. „ostrova stability“.

Měly by mít stabilnější vlastnosti než radioaktivní aktinoidy. Nechme se překvapit.