Jupiter a Slunce v jádru Mléčné dráhy

Vědci nedávno objevili v galaktickém jádru planetární systém, který se překvapivě podobá našemu. Zdá se tedy, že se mohou planety formovat i v extrémních podmínkách - v centrální části galaxie.

Najít planetární systém v hustém centru Mléčné dráhy - navíc takový, který se podobá našemu vlastnímu, byl snem moderní astronomie. A právě takovým systémem je OGLE-2014-BLG-1760. Jeho centrální hvězda je podobná Slunci a systém obsahuje i obří planetu, podobnou Jupiteru.

^{Ilustrace: Zdroj: D. Tenzler}

Jak se hledají planety v jiných částech galaxie?

Objevit planetu mimo naši Sluneční soustavu je dost náročné. Planety jsou malé a nesvítí vlastním světlem. Astronomové proto využívají různé důmyslné metody - hledají například planety pomocí tzv. gravitační mikročočky.

Gravitační mikročočka funguje následujícím způsobem: když se mezi nás a vzdálenou hvězdu náhodně dostane jiný objekt (např. planeta s hvězdou), jeho gravitace působí jako obří lupa a dočasně zesílí světlo vzdálenější hvězdy. To umožňuje detekovat i planety, které mají tak slabé světlo, že bychom je jinak nemohli odhalit. Právě pomocí této metody byl v roce 2014 objeven systém, který je hrdinou dnešního blogu.

Výhodou metody gravitační čočky je to, že není závislá na svítivosti mateřské hvězdy - s její pomocí se tedy dají najít planety i u slabých hvězd. Tato metoda je také vhodná pro hledání exoplanet s větší vzdáleností od centrální hvězdy (planety typu našeho Jupitera). Nevýhodou je fakt, že zachycené události jsou krátkodobé a měření se nedá opakovat a potvrdit. Když se objekt, který způsobil gravitační čočku, přesune z osy mezi pozorovatelem a pozorovanou soustavou, měření samozřejmě končí. Získané informace jsou tedy často neúplné, protože jev trval jen krátkou dobu - a vyžadují další pozorování.

OGLE-2014-BLG-1760

Obsahuje hvězdu podobnou Slunci. Centrální hvězda systému je tzv. K-trpaslík, což znamená, že má asi 80 % hmotnosti našeho Slunce a je tedy jak o něco menší, tak o něco chladnější.

Kolem této hvězdy obíhá planeta s hmotností podobnou našemu Jupiteru (hmotnost 0,93 ± 0,12 hmotnosti Jupiteru). To naznačuje, že se jedná o systém podobný našemu a dá se předpokládat, že se v něm budou nacházet i menší kamenné planety.

Nejzajímavější na tomto planetárním systému je ale fakt, že leží blízko galaktického centra, což je oblast s extrémně hustým hvězdným prostředím a silnými gravitačními vlivy.

Po prvním detekování mikročočkou v roce 2014 zůstaly otevřené některé otázky ohledně skutečné hmotnosti a vzdálenosti systému. Nová data získaná z Keckovy observatoře využila tzv. adaptivní optiku, což je technologie, která koriguje rušení způsobené zemskou atmosférou a umožňuje mnohem ostřejší snímky.

Podobnost s naší Sluneční soustavou

Ukazuje se tedy, že i v tak extrémních podmínkách, jaké panují v jádru Galaxie, může vzniknout systém s obří planetou typu Jupiteru. To naznačuje, že podobné systémy jsou ve vesmíru celkem běžné. Přežijí totiž i v podmínkách galaktického jádra - v hustě osídlené oblasti, kde se musejí vyrovnat s poměrně častými blízkými průlety hvězd.

Díky použití adaptivní optiky se ukazuje, že se ze Země dají sledovat i objekty ve vzdálených částech naší galaxie.

Budoucí průzkum

Astronomové budou pokračovat ve zkoumání dalších systémů v galaktickém jádru, aby zjistili, zda je OGLE-2014-BLG-1760 přeci jen výjimečný, nebo jestli jsou planety v této oblasti běžnější, než jsme si dříve mysleli. Můžeme jen spekulovat... jak by asi vypadal život podobný našemu, který by se vyvinul na planetě podobné Zemi v husté části galaxie.

^{Zdroj: https://arxiv.org/html/2502.12942v1#S6}