Pozdě, ale přece.

Děkuju za návštěvu - krásný den přeju.

Fakt skvěle podáno, líbí se mi i forma dialogu. Je to hned vedle té hrůzy z rakoviny snadnější číst. Víte, nemám lidem za zlé, že se někdy uchylují i k placebu nejrůznějších názvů, oni mají prostě strach. A je v tom i kus pověrčivosti. Poslyšte, když jsem byla novorozeně, celý rok jsem vesměs strávila po nemocnicích. Maminka byla už úplně zoufalá - zkoušeli všechno, co v 50. letech šlo. A pak jí někdo poradil, aby mě dala pokřtít. Okamžitě to udělala - a ono to pomohlo. Od té doby jako když utne. Maminka to probírala s dětským lékařem, který byl rodinný přítel - bydlel přes chodbu. Shodli se nakonec na tom, že některé děcka si prostě všechny ty hrozné nemoci (dnes se očkuje většina z nich) musí projít naráz. Maminka tehdy řekla: "Kdyby mě poslali sehnat zaříkávače, tak bych ho odněkud vydolovala." A moudrý pan doktor řekl: "Je mnoho věcí mezi nebem a zemí, těmhle věcem se nikdy nesměji. A efekt placebo zabírá neuvěřitelně v oblasti psychiky.". Díky Dano za Vaše osvětově koncipované články, je jich třeba jako sůl. Mějte krásný víkend.

Děkuju - vám také moc hezký víkend, Dano.

Myslím, že to je tím, že my lidé máme tak udělanou psychiku, že profitujeme při jasných vazbách a nekomplikovaných souvislostech. Ty si pak mermomocí hledáme při každé nejasnosti. Někdy se nacházejí souvislosti i tam, kde nejsou. Asi bychom si na to neměli stěžovat, našim prapraprapředkům to pomáhalo přežít a jen díky tomu tu asi jsme. Přesto a nebo právě proto mě štvou ti, kdo parazitují na zoufalství jiných a tahají peníze za "zázraky" z chudáků, kteří jsou nemocní nějakou nevyléčitelnou chorobou - jako rakovinou. V normální situaci je člověku jasné, že nějaké džusíky, hladovky nebo "přístroje" s tajuplným vnitřkem pomáhají jen vyprazdňování kapes. Když je ale člověk v bezvýchodné situaci, je to jiná... co kdyby... ano tohle "co kdyby" je důvod, proč si přeju, aby pro takové vykuky existovalo peklo (i coby ateistka).

Děkuju za milou návštěvu - mějte moc prima víkend.

Měla jsem za to, že se lidi bojí spíš chemo než ozařování... O těch postupech typu džusy mám celou knížku. Dodnes si pamatuju, jak mě zklamala, považovala jsem ji za něco jiného.

Děkuju za návštěvu a přeju hezký večer.

Chemo a poté radioterapii prodělala jedna má dcera, od té doby už to není ona (dcera). Od hlavy až k patě má tolik bolestí všeho možného a žádný z těch mnoha lékařů ani léčitelů jí zatím nedokázalo dostat do původního stavu. Dokonce každý z nich říká něco jiného. Běhá po doktorech o dovolené, na důchod je ještě mladá. Tobě děkuji za článek

To je mi líto. Přeju jí pevnější zdraví, stejně jako malé vnučce.

Měj moc hezký den, Horste!

Pěkný blog. Vždycky mne naplní optimismem, když vidím, jak se dnes dají léčit nemoci, se kterými se za mého dětství nedalo nic dělat.

Máte pravdu! Žijeme vlastně v krásné době, tolik věcí už se vyzkoumalo a tolik věcí existuje, kterými se dá lidem pomoci.

Přeju moc hezký den Vám i Vaší paní, Rudolfe.

Velmi poučný blog a karma velmi zasloužená. Mnoho lidí se poučí, ale obávám se, že ti, kteří by se měli poučit nejvíc, tedy zastánci různých tajemných a magických praktik (věřila byste, že např. jsou lidé, kteří věří tomu, že voda má paměť a že ji lze tzv. okódovat buď dobrými, nebo špatnými úmysly?), tak ti se nepoučí. Ti se budou dále domnívat, že vámi prezentované poznatky jsou součástí zastírací taktiky mocných tohoto světa. A budou dále věřit v nadýmání Země a v gravitaci způsobenou tlakem plynů...

Na Žlutý kopec mám lehce nepříjemnou vzpomínku: Tahali jsme tam počítačové sítě a při závěrečném měření jsem si na jednom pokoji najednou uvědomil, že měřím vedle mrtvého člověka zabaleného v prostěradle. No, nic příjemného (ale větší šok byl v Dětské nemocnici, kde jsem jsem nesl počítač na JIP a došlo mně, že na každém pokoji leží trpící dítě).

Moc bych si přála, aby se zrovna tyhle blogy o "radioaktivitě" dostaly k víc lidem. A také tenhle o uzdravující radioaktivitě. Nic není tak jednoznačné jako fakt, že čím víc se lidi něčeho bojí, tím horší dělají rozhodnutí. Ze strachu "ze záření" pak třeba je někdo v pokušení řešit rakovinu nějakým "příjemnějším" způsobem - a následuje katastrofa.

Rakovina není nic, co by se dalo léčit zaříkáváním, vonnými tyčinkami, džusem nebo jiným potrhlým způsobem. Je to v podstatě vždycky kdos-koho. Umře dřív pacient nebo nádor? Naštěstí dnes doktoři umí hotová kouzla. A je to také díky té téchnice, kterou jste pomáhal instalovat.

Nejhorší je, když v té "hře" na život a na smrt jedou děti, máte pravdu.

Děkuju za milou návštěvu a přeju hezký a zdravý den.

Dano, děkuji

Já děkuju za milou návštěvu. Mějte moc hezký den, Alžběto.

Děkuju a přeju hezký den, ať se daří, Waldo.