Jak vypadá Země na nočním nebi Marsu?

Jsme zvyklí, že Mars je na nočním nebi vidět jako malá oranžová tečka, která se v průběhu roku objevuje a mizí. Jak ale vypadá Země na nebi Marsu? (délka blogu 3 min.)

Představte si, že stojíte na naší sousední planetě a díváte se na noční oblohu. Když uděláte pár kroků, skřípe vám pod nohama suchý narudlý prach. Vyschlá a studená planeta skoro ničím nepřipomíná Zemi - jedno s ní má ale společné. Na nočním nebi jsou vidět ostatní planety. Země vypadá jako jasná a trochu barevnější hvězda. Pokud se na ni podíváte lepším dalekohledem, uvidíte místo bodového zdroje malý kotouček. To, že se jedná ve skutečnosti o planetu a ne daleko vzdálenější hvězdu, prozradí také její poměrně rychlý pohyb na nebi v průběhu roku.

Jak vypadá obloha na Marsu?

Než se pustíme do úvah o tom, jak vypadá Země na marsovském nebi, stojí za to si zopakovat, z čeho se skládá atmosféra Marsu. Od pozemské se totiž značně liší.

Mars má velmi řídkou atmosféru, která se skládá prakticky jen z oxidu uhličitého. To znamená, že obloha na Marsu má jinou barvu než na Zemi. Není modrá, protože tu chybí molekuly, které by pohlcovaly červenější část slunečního spektra natolik, že zbyde jen jeho modrá část. Obloha tu bývá spíše rezavá, oranžová nebo červená. Tato barva je způsobena rozptylem slunečního světla na prachových částicích, které se tu nachází v řídké atmosféře. Za to, že se v ní udrží delší dobu než na Zemi, vděčí nižší gravitaci Marsu a také malým rozměrům samotných částic.

Když Slunce zapadá, barva oblohy se změní na hluboký fialový a tmavě modrý odstín. Situace je tedy zjednodušeně řečeno - přesně opačná než na naší vlastní planetě, kde pozorujeme modrou oblohu za dne a červenavou během svítání a západu Slunce - a navíc jsou barevné vjemy na obloze Marsu způsobeny jinými fyzikálními jevy než na Zemi.

Obloha na Marsu je díky velice řídké atmosféře daleko křišťálovější než na Zemi, takže pozorovatel může mít pocit, že jsou tu hvězdy a planety ještě zářivější.

Slunce tu mimochodem dosahuje jen ⅝ velikosti, na jakou jsme zvyklí na naší vlastní planetě. To má za následek, že se k Marsu dostává ve srovnání se Zemí jen asi 40 procent světla.

Velikost a jasnost Země z pohledu Marsu

Země i Mars obíhají kolem Slunce - a to různými rychlostmi. Nejen rychlost - ale i doba jejich oběhů se liší. To znamená, že se obě planety občas na svých oběžných drahách vzájemně přibližují a jindy se nacházejí na opačné straně od Slunce. Zhruba každé dva roky je Mars od Země vzdálen přibližně 55 milionů kilometrů - ve chvíli, kdy se obě planety nacházejí nejblíže. Nejvzdálenější body drah Země a Marsu pak odpovídají zhruba 400 milionům kilometrů.

Pokud se Země nachází v pozici za Sluncem (nebo blízko slunečního kotouče), planetu samozřejmě na marsovské obloze pozorovatel neuvidí, stejně jako nevidíme v takovém případě Mars ze Země. V případě, že se obě planety právě setkávají ve stejné oblasti a Země se blíží do opozice, je tomu ale jinak. Země dobře odráží sluneční světlo a na nebi Marsu musí být vidět coby jasný modro-bílý objekt.

Jelikož je Země Slunci blíže, všimne si pozorovatel na Marsu navíc také jevu, který známe z pozorování Venuše - fáze. Při sledování pouhým okem, bude připomínat jasnou hvězdu. Už při pohledu malým dalekohledem ale pozorovatel zjistí, že má tvar většího nebo menšího srpku. A podobně jako Venuše na našem nebi, bude Země na Marsu hrát občas roli jitřenky a jindy roli večernice.

Měsíc při pohledu z Marsu

Měsíc je od Země vzdálený zhruba 385 000 km. To znamená, že se v nejbližší části dráhy objevuje na marsovském nebi 24 úhlových minut od Země. Během středního přiblížení Marsu k Zemi je to pak jen asi 6 úhlových minut. Pokud je Mars hodně vzdálený, činí tato hodnota jen asi tři minuty. Běžné oko umí rozlišit dvě tečky, které jsou od sebe vzdálené kolem jedné úhlové minuty, takže by Zemi a Měsíc při pohledu z Marsu rozlišit mohlo. Bude ale záležet na dalších podmínkách při pozorování. V šeru je například rozlišovací schopnost o něco menší. Měsíc navíc není tak jasný jako blízká Země (je zhruba 10x slabší) a ta ho nejspíš přezáří, takže pro pozorovatele, který stojí na povrchu Marsu, obě tělesa opticky splynou.

Existují ovšem fotografie, které pořídily rovery na povrchu Marsu, kde je vidět Měsíc jako malá a méně jasná tečka, která doprovází poměrně jasnou Zemi.

A vzhledem k tomu, že i Měsíc je logicky Slunci blíže než Mars, bude i on vykazovat v průběhu času různé fáze, takže z povrchu Marsu někdy vidět bude a jindy se ho nepodaří uvidět už z principu věci.

^{Obrázek: Výzkumníci použili kameru Curiosity asi 80 minut po západu slunce 31. ledna 2014. Obraz byl zpracován k odstranění efektů kosmického záření. Lidský pozorovatel, pokud by stál na Marsu, by mohl snadno vidět Zemi a Měsíc jako dva odlišné jasné body. Když Curiosity pořídila fotografii, byla Země od Marsu vzdálena asi 160 milionů kilometrů. Zdroj: Credit: NASA Jet Propulsion Laboratory-Caltech/Malin Space Science Systems/Texas A&M University. Source: NASA Jet Propulsion Laboratory. Odkaz}

Z Marsu by tedy člověk viděl Zemi jako jasnou modrobílou hvězdu a při optimálních podmínkách nejspíš také Měsíc - jako slabší tečku těsně vedle ní.