Jak se z drahých kamenů stávají ještě daleko dražší?

Znáte andradit? Je to kámen se zajímavými vlastnostmi. Dá se například tepelně upravit tak, že pak vypadá ještě lépe než diamant. (délka blogu 3 min.)

Andradit

Andradit je kámen, který je známý svým vysokým indexem lomu. To v praxi znamená, že se na světle mimořádně hezky leskne - v některých případech dokonce více než diamant. Vyskytuje se v několika barevných variantách, které jsou tak zajímavé, že mají svá vlastní jména.

Nejcennější sytě zelená varieta, která vděčí za svou barvu příměsi chromu, se jmenuje demantoid. Jak už název napovídá, může svými optickými vlastnostmi konkurovat diamantu. Podléhá mu jen svou tvrdostí.

Černá, neprůhledná forma obsahující titan, často používaná v historických smutečních špercích, se jmenuje melanit.

Žlutý až medově hnědý andradit, který svým vzhledem připomíná topas, dostal název topazolit.

Jak vypadá vybroušený demantoid se můžete podívat na této webové stránce: Odkaz

Jak kámen vzniká

Andradit vzniká především v tzv. kontaktních metamorfovaných horninách. Proces probíhá hluboko v zemi, kde horká magmata bohatá na křemík reagují s usazenými vápenci nebo dolomity. Chemicky se pak jedná o křemičitan vápenato-železitý Ca3Fe2(SiO4)3. Pro srovnání - diamanty se rodí díky obrovským tlakům, panujícím v nitru Země, v hloubkách několika set kilometrů.

Významná naleziště andraditu se nacházejí po celém světě - například v Rusku, Namibii, na Madagaskaru, v Itálii a USA.

K čemu se andradit používá?

Jeho použití samozřejmě záleží na kvalitě konkrétních kamenů. Průhledné krystaly (hlavně odrůda demantoid) jsou vysoce ceněnými drahokamy. Jejich rozklad bílého světla na barvy spektra je ještě intenzivnější než u diamantu, což z nich dělá ceněné kameny pro výrobu prstenů a náhrdelníků.

Dobře vyvinuté krystaly v typickém tvaru dvanáctistěnu (dodekaedru) jsou ozdobou každé mineralogické sbírky.

Líbí se také ezoterikům. Je považován za kámen, který má pomáhat překonávat pocity osamělosti a podporovat kreativní myšlení.

Pečený kámen

Andradit - a hlavně jeho nejvzácnější zelená varianta demantoid, se dá vylepšit tepelnou úpravou.

Na rozdíl od mnoha jiných drahokamů, kde je cílem sytější barva, se u andraditu teplem řeší hlavně odstranění nežádoucích hnědých podtónů. Přírodní krystaly andraditu totiž často obsahují stopy železa ve specifických oxidačních stavech, které způsobují, že kámen vypadá nažloutle, nahnědle nebo olivově. Některé kameny jsou i načernalé. Cílem tepelné úpravy je tedy mimo jiné i transformace hnědých a žlutých odstínů na čistě zelenou (u demantoidu) nebo sytě žlutou (u topazolitu).

Odstraněním kalných nahnědlých podtónů vynikne přirozený vysoký rozptyl světla (disperze), kterým je andradit proslulý.

Proces tepelné úpravy

Zahřívání musí probíhat v přísně hlídaných podmínkách, protože granáty jsou citlivé na tepelné šoky a mohly by popraskat. Kámen musí být nejdřív zbaven povrchových nečistot a mastnoty. Často se zahřívají už hotové a vybroušené kameny.

Krystaly se musí zahřívat v kelímku s inertním materiálem (často je jím oxid hlinitý nebo magnézium), který zajistí rovnoměrné rozložení tepla a zabrání přímému kontaktu s plamenem nebo topným tělesem.

Andradit se zahřívá na relativně nízké teploty - ve srovnání například se safíry. Teploty se obvykle pohybují v rozmezí 400 °C až 850 °C. Atmosféra v peci musí být redukční, mít to být tedy prostředí chudé na kyslík. Jen při takovém ohřevu dochází k přeměně nábojových stavů iontů železa Fe3+, které jsou zodpovědné za hnědou barvu.

Kámen musí být vysoké teplotě vystaven několik hodin. Nejdůležitější fází je ovšem chlazení. Pokud by teplota klesala příliš rychle, vnitřní pnutí by kámen roztrhalo. Chlazení tedy probíhá velmi pomalu, opatrně a trvá často i desítky hodin.

Jak poznat tepelně vylepšený andradit?

Tepelná úprava andraditu je v drahokamovém průmyslu považována za stabilní a permanentní změnu kamene, ale pro sběratele má přírodní, neupravený kámen vždy vyšší hodnotu. Je proto zajímavé vědět, jestli máte v ruce přírodní nebo upravovaný kámen.

Jedním z poznávacích znaků demantoidů jsou inkluze zvané koňský ohon - což jsou jemná vlákna minerálu chryzotilu.

U neupravených kamenů jsou vlákna jasná, ostrá a nepravidelně rozprostřená.

U silně zahřívaných kamenů mohou vypadat mírně rozmazaně nebo poškozeně - to je následek tepelné roztažnosti materiálu a změn, vyvolaných touto roztažností při vysokých teplotách.

Kromě zahřívání se u andraditu (hlavně u černé odrůdy melanitu) můžete setkat i s nalakováním povrchu pro zvýšení lesku nebo vyplňováním prasklin pryskyřicemi. Takové kameny jsou pak samozřejmě považovány za méně cenné, takže u drahých kamenů musí být podobné změny vždy zmíněny v kupní smlouvě.