Jak lehce nás mohou najít mimozemšťané? (1)

Malý blogový seriál o tom, jak je těžké objevit jiné vesmírné civilizace. Díváme se do vesmíru různými teleskopy - a zatím jsme neobjevili nic, co by se nám podobalo - život na cizích planetách. 

Pokud by se v našem nejbližším vesmírném okolí vyskytovali mimozemšťané - mohli by nás objevit? Jinými slovy: Mohli by vědět, že mají u hvězdy, které jsme dali jméno Slunce, hledat rozumnou civilizaci? 

Vidí nás vzdálené rozumné bytosti vůbec?

Pokud uvažujeme o mimozemšťanech, kteří se nám podobají jak chemií tak biologicky a navíc se vyvíjeli v blízkosti hvězdy podobné Slunci, můžeme nejspíš vycházet z toho, že by tyto exobytosti mohly mít také senzory, které jsou podobné našim očím. 

Existuje samozřejmě také nespočet jiných variant, bytosti mohou mít “oči”, které je zásobují informacemi v jiné části elektromagnetického spektra - ty ale zatím pro zjednodušení z naší úvahy vynecháme.

Mimozemšťané, vybavení očima, by na své planetě mohli vidět oblohu podobnou té naší. Bude na ní spousta hvězd, velkou část hvězd ve svém hvězdném okolí ale neuvidí, stejně jako ji nevidíme my. 

To je způsobeno malou zářivostí nejčastější  hvězdné kategorie - tzv. červených trpaslíků. Jsou to relativně malé a lehké hvězdy, které jsou sice daleko větší než náš Jupiter ale zároveň méně hmotné než Slunce. Tento typ hvězd má ve srovnání se Sluncem nižší povrchovou teplotu a pokud bychom takové hvězdy mohli na nebi vidět, zářily by převážně v červené oblasti spektra. 

Na jakou vzdálenost lze naše Slunce spatřit pouhým okem?

Teoreticky lze pouhým okem na nebi pozorovat hvězdy jasnější než šest magnitud. 

Magnituda je jednotka zdánlivé zářivosti. Čím nižší je hodnota magnitudy, tím vyšší je zdánlivá jasnost hvězdy, tedy jasnost, jakou se nám hvězda jeví na nebi. O skutečné reálné zářivosti daného objektu moc nevypovídá, ta závisí totiž nejen na vlastnostech samotné hvězdy, ale také na její vzdálenosti. 

Velmi jasné objekty mají zápornou hodnotu magnitudy. Měřítko je logaritmické: hvězda o jasnosti 1,0 mag je podle definice 2,512 krát jasnější než hvězda s jasností 2,0 magnitudy (totéž platí pro ostatní úrovně). Při rozdílu pěti magnitud odpovídá poměr v zářivosti stonásobku. 

Přesná hranice oblasti, ze které se dá Slunce pozorovat pouhým okem nebo jiným podobným senzorem, pak také závisí na podmínkách, při kterých je pozorování prováděno. Naše úvaha tedy bude nadále nepřesná a spíše orientační. 

U našeho Slunce odpovídá vzdálenost, ve které má zdánlivou jasnost kolem 6. magnitudy, 55 až 60 světelným rokům.

Znamená to tedy, že mimozemšťané, kteří se dívají na nebe, si mohou všimnout našeho Slunce až do vzdálenosti přibližně 60 světelných roků (pokud mají oči, podobné našim). Až do této vzdálenosti nejsou odkázáni na dalekohledy, teleskopy a jiné technologie - a mohou si všimnout hvězdy, která hostí planetu s naší civilizací. 

Ani to ale samozřejmě neznamená, že by mohla rozumná civilizace, podobná té naší, objevit naši existenci. 

Ale o tom až příště...

Příště: Když tě vidím, vidíš mě také… nebo je to omyl?