Jak často dopadají na Mars meteority?

Zdá se, že planeta Mars je zasahována meteority častěji, než se původně předpokládalo. Vědci vyhodnotili data, která poskytla mise InSight. (délka blogu 3 min.)

Krátce o misi InSight

Přistání a následovná práce sondy InSight na Marsu byly jedním z projektů americké NASA a součástí programu Discovery.

Sonda odstartovala ze Země 5. května 2018 a na Rudé planetě přistála 26. listopadu téhož roku. Na povrchu Marsu zaujal místo nepohyblivý přistávací modul (sonda tedy neměla k dispozici žádný rover), který nesl na palubě různé vědecké přístroje. Po přistání byl pomocí dlouhého robotického ramena vysazen seismometr, který později zkoumal marsovská zemětřesení.

Celá mise stála NASA 425 miliónů dolaru. InSight byla první geofyzikální misí, která kdy přistála na Marsu. Registrovala přes 1300 otřesů marsovské planetární kůry. Právě díky ní se podařilo zjistit, jak vypadá vnitřní struktura planety.

NASA prohlásila misi za ukončenou. Od konce roku 2022 nemají přístroje spojení se Zemí a nic nenapovídá tomu, že by se mohlo v budoucnu podařit jej obnovit.

Meteority

Naši vlastní planetu zasahuje ročně zhruba 17 000 meteoritů. Naprosté většiny z nich si lidstvo nevšimne, protože dopadají buď do neobydlených nebo nesledovaných oblastí, případně se v atmosféře rozpadnou aniž by byl jev doprovázen zřetelným světelným efektem a výbuchem. Jen malá část meteoritů skutečně dopadne na povrch Země a vytvoří větší nebo menší kráter.

Na Marsu nebo třeba na Měsíci pozorujeme daleko větší množství kráterů. To je způsobeno absencí atmosféry na Měsíci a velice řídkou atmosférou Marsu. Ale ani situace na obou výše zmiňovaných tělesech se nedá vzájemně moc porovnávat. Meteority, dopadající na Měsíc, vytvářejí krátery, které zůstávají zachovány po dlouhou dobu - respektive tak dlouho, dokud do uvažovaného místa nedopadne další meteorit. Na Měsíci existuje tak velké množství kráterů, že se jejich počet vlastně ani nemění - jen staré krátery nahrazují nové.

Na Marsu je situace jiná. Existuje tu sice řídká, ale přece jen zřetelná atmosféra. Díky prachovým bouřím mizí některé krátery, když jsou zasypány jemným regolitem.

Pro budoucí osídlení Marsu je důležité vědět, kolik vlastně dopadá na planetu meteoritů. Jsou velké nebo menší - a budou v sobě skrývat nebezpečí pro budoucí osadníky?

Seismograf InSight

Větší i menší krátery se už několik desetiletí dají pozorovat z oběžné dráhy (například velice citlivou kamerou s vysokým rozlišením HiRISE, který je na palubě sondy MRO). Seismometr mise InSight pak každým rokem registroval až 360 “marsotřesení“, která mohla být vyvolána dopadem poměrně malých meteoritů. Některé krátery, které nově vznikly na povrchu Marsu, následně objevila i výše zmiňovaná kamera, která krouží na oběžné dráze planety.

Analýza dat ukázala, že se na Marsu vytváří prakticky každý den nový kráter s průměrem do 8 metrů. Takové krátery jsou následkem dopadu meteoritů, které nejsou větší než basketbalový míč. Krátery s průměrem kolem 30 metrů se tvoří zhruba jednou měsíčně. Po dobu trvání mise zasáhlo každý rok planetu 280 až 360 meteoritů, které vyvolaly v kůře planety seismické vlny a zanechaly na jejím povrchu zřetelný kráter.

To je mimochodem daleko více meteoritů, než se před lety předpokládalo na základě studií obrázků z oběžné dráhy. Vysvětlení je jednoduché - ne každý kráter se nachází v takové oblasti, že je na fotografiích skutečně vidět. Může se jednat o topograficky složitou situaci, ve které se nově vzniklý kráter lehce přehlédne. Druhý důvod, proč se některé krátery nepodaří objevit, jsou prachové bouře, které je mohou doslova zasypat jemným prachem.

Seismická měření jsou tedy důležitým experimentem, který by neměl chybět při žádné příští misi k měsícům velkých planet nebo planetám samotným. Budeme totiž chtít vědět, nakolik budou lidské mise, které se jednoho dne vydají k zajímavým cílům ve Sluneční soustavě, ohroženy všudypřítomnými meteority.

Vědci nyní chtějí použít k opětovnému vyhodnocení snímků povrchu Marsu … umělou inteligenci. Je možné, že se zhostí hledání těžko rozlišitelných kráterů daleko lépe než lidské oko. Možná se podaří nalézt další krátery, které vznikaly v době, kdy na Marsu pracovala mise InSight. Vědci by tak mohli porovnat skutečné krátery s pozorovanými seismickými vlnami. Další informace by pak mohly například vést k dokonalejší analýze kůry Marsu a s trochou štěstí k novým objevům podzemních struktur planety.

^{Zdroje: doi: 10,1038 / s41550-024-02301-z, doi: 10.1126 / sciadv.adk7615)}