Jak by vypadala Země, kdyby se z Jupiteru stala hvězda?

Sluneční soustava má jen jednu centrální hvězdu – Slunce. Co by se však stalo, kdyby kdysi vzniklo jeho menší dvojče z planety Jupiter? Jaké by byly podmínky pro život na Zemi a jak by se nám žilo na takové planetě?

Jupiter jako hvězda

Jupiter je největší planetou naší soustavy s průměrem 142 984 kilometrů. Nachází se ve vzdálenosti 4,95–5,458 astronomické jednotky od Slunce. Nemá pevný povrch – jeho atmosféru tvoří převážně vodík a helium. Charakteristické pruhy, viditelné i v malém dalekohledu, jsou jen jeho barevné oblaky.

Díky své hmotnosti ovlivňuje Jupiter chování mnoha objektů ve Sluneční soustavě. Například nás částečně chrání před kolizemi s kometami a asteroidy, protože svou gravitací některé z nich „vychytá“. Jak by ale vypadala soustava, kdyby měl Jupiter dostatečnou hmotnost na to, aby se stal hvězdou?

Vznik hvězdy

Hvězdy vznikají z obrovských mračen plynu a prachu, které se pod vlivem gravitace hroutí do sebe. Když hmotnost dosáhne určité hranice, vzroste teplota a tlak natolik, že dojde k termonukleární fúzi – tedy přeměně vodíku na helium, při které se uvolňuje značné množství energie.

Jupiter sice obsahuje převážně vodík a helium, ale jeho hmotnost je zhruba 1000krát menší než hmotnost Slunce. Aby se stal hvězdou, musel by mít přibližně 80krát větší hmotnost. Taková změna by ovšem výrazně narušila gravitační rovnováhu soustavy a ovlivnila by vznik i dráhy planet.

Dvojhvězda a její vliv na Zemi

Pokud by měl Jupiter dostatečnou hmotnost k tomu, aby se stal hvězdou, Sluneční soustava by byla dvojhvězdným systémem. Cizí pozorovatel by viděl dvě hvězdy obíhající kolem společného gravitačního těžiště.

Země (pokud by v takových podmínkách vůbec mohla vzniknout) by se pohybovala po složitější dráze ovlivněné dvěma silnými gravitačními poli.

Dnešní stabilní podmínky by na povrchu takové planety pravděpodobně neexistovaly. Planeta by mohla být teplejší, což by zásadně ovlivnilo vývoj života. Pokud by vůbec vznikl, pravděpodobně by se uchýlil do podzemí, kde by byl chráněn před vysokými teplotami. Možná by na povrchu ani nevznikly oceány, v nichž na Zemi život kdysi vznikal.

Komplikovaný cyklus dne a noci

Dvě hvězdy, které se nacházejí na obloze, by způsobily nepravidelné střídání světla a tmy. V některých obdobích by byly obě hvězdy na obloze současně, jindy by byla viditelná pouze jedna. To by vedlo k neobvyklým denním cyklům, na které by musely organismy přizpůsobit svůj biorytmus. Obyvatelé takového světa by se nejspíš děsili představy, že musí na část dne upadat do bezvědomí – tedy spát.

Slapové síly a tektonická aktivita

Oběžná dráha planety v dvojhvězdném systému je složitější než ta, kterou známe dnes. Je možné, že by se Země dostávala do větší blízkosti jedné z hvězd, což by způsobovalo silnější slapové síly. Ty by nejen ovlivnily příliv a odliv oceánů, ale také by mohly zvýšit tektonickou aktivitu a vulkanismus.

Podmínky pro život

Život je neuvěřitelně přizpůsobivý a dokáže přežít i v extrémních podmínkách. Na Zemi existují organismy, které přežívají v hlubokém oceánu v naprosté tmě, pod obrovským tlakem a v blízkosti hydrotermálních průduchů s teplotami přesahujícími 400 °C. Jiné mikroorganismy se adaptovaly na prostředí kyselých horkých pramenů. Existují také bakterie přežívající v jaderných reaktorech nebo organismy, které dokážou odolat extrémnímu suchu nebo naopak mrazu v Antarktidě.

Jak by vypadal pozemský život?

O tom můžeme jen spekulovat. Možná by se v systému, kde se stal Jupiter druhou hvězdou, vyvinuly organismy mnohem odolnější než ty, které dnes obývají naši Zemi. Pokud by ovšem prostředí bylo příliš extrémní, život by se mohl omezit jen na mikroorganismy žijící hluboko pod povrchem. I ony by se mohly vyvíjet a tvořit komplikované formy a možná i civilizaci. Je také možné, že nepříznivé podmínky na Zemi by život udělaly efektivnějším, odolnějším a možná i rozmanitějším.

^{Zdroje: NASA – Jupiter Overview: Odkaz}