Existuje v kyselině život? Sonda Venus Life Finder

Venuši jsme dlouho považovali za pekelnou planetu. Vědci doufají, že v jejích mracích by se mohl skrývat život, který se nebojí ani koncentrované kyseliny sírové. Brzy to prověří první soukromá mise k Venuši. (délka blogu 3 min.)

Možná si ještě pamatujete na nadšení, které před několika roky vyvolal objev fosfanu v atmosféře Venuše. Tehdy se poprvé začalo spekulovat o tom, že zatímco samotný povrch planety je neobyvatelný - panuje tu obrovský tlak a teplota - o padesát kilometrů výše panují v atmosféře planety teploty a tlaky podobné těm pozemským.

Má to ale jeden háček. Mraky na Venuši tvoří malé kapičky koncentrované kyseliny sírové. Je logické, že většina odborníků došla k závěru, že v takovém prostředí nemůže přežít žádná organická molekula. Nová studie a chystaná mise Venus Life Finder (VLF) by mohly zjistit, že jsme byli příliš přísní a že život si možná s venušskými pekelnými podmínkami umí poradit.

Levná mise

Venus Life Finder je misí společnosti Rocket Lab a vědců z MIT. Je malá, levná ... a soukromá - od vesmírných misí, na které jsme zvyklí, se tedy hodně liší.

Sonda by měla odstartovat letos v létě. Na rozdíl od dřívějších projektů NASA nebo ESA se tato sonda nepokusí na Venuši přistát ani ji dlouhodobě obíhat. Místo toho jednoduše vletí do její atmosféry.

Díky tomu potrvá celá vědecká část mise jen asi pět minut. Sonda bude padat mraky rychlostí volného pádu, bez použití padáku. Odborníkům nevadí, že v agresivním prostředí stráví co nejméně času, její přístroje mají jen zůstat po celou dobu měření funkční.

Světélkující mraky

Sonda nese na palubě přístroj zvaný autofluorescenční nefelometr (AFN). Ten má malým okénkem svítit UV laserem do mraků Venuše. Princip vědeckého experimentu je vlastně jednoduchý. Pokud paprsek zasáhne kapičku čisté kyseliny, světlo se od ní pouze odrazí. Pokud ale narazí na složitější organickou molekulu, tato molekula energii pohltí a následně sama začne zářit (fluoreskovat) na jiné vlnové délce. Tím se prozradí. Pokud tedy přístroje na Venuši zaregistrují podobné záření, budeme vědět, že tam existují příslušné organické molekuly. To by znamenalo, že je tamní chemie daleko složitější, než by teoreticky měla být.

Předpoklad o světélkování podporují nové laboratorní testy.

Ukázalo se totiž, že aminokyseliny, které jsou základními stavebními kameny života, jsou v koncentrované kyselině sírové překvapivě stabilní. Některé z nich se v ní dokonce cítí lépe než ve vodě. Kyselina sírová sice ničí běžné pozemské buňky, ale pro život, který by se v ní vyvinul, by mohla sloužit jako stabilní a bezpečné rozpouštědlo.

To je samozřejmě podivné. Vždyť kyseliny jsou všeobecně známé tím, že organické látky poškozují a způsobují jejich zuhelnatění. Ostatně může se o tom přesvědčit i laik, když do koncentrované kyseliny vloží třeba kousek ovoce. Jenže nové studie zjistily, že u aminokyselin je tomu jinak.

Tým odborníků v laboratoři MIT simuloval podmínky, které panují v oblasti venušských mraků. Otestovali v nich 20 biogenních aminokyselin (tedy takových, které tvoří proteiny v lidském těle). Experiment trval 4 týdny. Pomocí nukleární magnetické rezonance (NMR spektroskopie) byla zkoumána struktura aminokyselin.

Ukázalo se, že 11 z nich zůstalo naprosto beze změny. Dalších 8 sice prošlo určitou chemickou proměnou (převážně na postranních řetězcích), ale jejich základ, který je nutný pro tvorbu řetězců, zůstal neporušený. Jen jedna aminokyselina - tryptofan - v tomto prostředí nepřežila. U ostatních nedošlo ani k černání (zuhelnatění). Zdá se, že kyselina sírová se v tomto případě chovala spíš jako rozpouštědlo.

To je samozřejmě překvapivý výsledek. Znamená to, že bychom možná mohli rozšířit zónu obyvatelnosti planet i na ty, které se podobají Venuši.

Sonda, která odstartuje letos v létě, situaci na naší sousední planetě prověří. Držme palce, aby start proběhl bez problémů.

^{Zdroje: Rocket Lab Mission to Venus (Venus Life Finder Science Summary), Odkaz}