Co když jsme mimozemšťané my?

Jednou z nejnapínavějších otázek, kterými se zabývají astronomové, je otázka potenciálně obydlených exoplanet. Jsme ve vesmíru sami? (délka blogu 3 min.)

Vědci k dnešnímu dni odhalili velké množství exoplanet. Můžeme dokonce vycházet z toho, že se kolem každé hvězdy vytváří její vlastní planetární soustava. V některých jsme objevili planetu jen jednu. Pak se ovšem jedná o mohutné planety typu Jupiteru, nacházející se blízko samotné hvězdy. To se dá dobře vysvětlit. V dané soustavě se dráha obří planety destabilizovala a začala se své hvězdě přibližovat (neúprosně na ni totiž působí její gravitace). Svým vlastním gravitačním vlivem pak ze soustavy vyhodila všechny planety, kolem kterých procházela. 

Existuje ovšem spousta planetárních systémů, kde se nic podobného nestalo. Jako příklad může sloužit i Sluneční soustava. Blízko aktivní hvězdy se v takovém hvězdném systému nacházejí kamenné planety, na kterých by mohl být možný život, tak jak ho známe ze Země. 

Objevy exoplanet

Obří planety byly také mezi prvními, které se podařilo astronomům objevit. 

Díky svému gravitačnímu účinku totiž působí na svou hvězdu a střídavě ji nepatrně vychylují z její dráhy na jednu a na druhou stranu. Pozorování pak odhalí zvlněný pohyb hvězdy a odborníci mohou  z jeho parametrů dokonce vypočítat hmotnost dané obří exoplanety. 

Malé kamenné planety, které u naší soustavy obývají vnitřní část planetárního systému, jsou příliš malé na to, abychom jejich vliv na hvězdu mohli zaznamenat přímo. I ony samozřejmě svou gravitací působí na její dráhu, onen vliv ale není příliš zřetelný. Našimi přístroji se nedá zaznamenat. 

Malé planety se daří objevit díky tzv. transitům. Pokud sledujeme danou soustavu z boku, můžeme čas od času zaznamenat situaci, kdy exoplaneta přebíhá před samotnou hvězdou. Podobně jako při zatmění Slunce Měsícem. V tomto případě je ovšem Měsíc velice blízko Země a proto zvládne zakrýt celý sluneční kotouč. Exoplaneta nanejvýš “ukradne” hvězdě malou část její relativní zářivosti a jasnosti. A tak vědci už spolehlivě dokázali existenci několika tisíc exoplanet. 

Jak ale vypadá celá situace, když ji obrátíme naruby? 

Kolik exoplanet má možnost sledovat podobným způsobem Zemi? 

Musí splňovat dvě podmínky. Mají k nám být dostatečně blízko a musí pozorovat naši planetární soustavu z boku. 

Vědci tedy vyhodnotili nejnovější katalog evropské družice Gaia, která zmapovala polohu a pohyby 1,8 miliardy nebeských těles v Mléčné dráze. O tomto katalogu byla řeč už v několika minulých blozích.

Ukázalo se, že se 1402 hvězd nachází v takové poloze, že by inteligentní bytosti na jejich planetách mohly sledovat transit Země přes sluneční kotouč. 

46 hvězd je k nám dokonce tak blízko, že by pro ně byl jev velice zřetelný. Navíc by mohly dostatečně citlivé přístroje zachytit rádiovou aktivitu, kterou před zhruba sto lety začala vyvíjet předtím klidná třetí kamenná planeta, obíhající kolem Slunce. 

Za několik posledních tisíciletí to bylo dokonce 2034 hvězd, které měly na Zemi ten správný “výhled”. Do zóny viditelnosti tranzitu v galakticky nedaleké budoucnosti vstoupí dalších 319 hvězd. 

Nejbližší sousedé, kteří mohli vidět naši existenci

Nejbližší takovou hvězdou je Ross 128. Je to tzv. červený trpaslík, tedy typ hvězdy, který je ve vesmíru nejrozšířenější. Jsou to poměrně malé hvězdy. Teplota na jejich povrchu je jen zhruba poloviční než je teplota povrchu Slunce. Jejich světlo má načervenalou barvu. Ross 128 je vzdálen pouhých jedenáct světelných roků a má exoplanetu podobnou Zemi. Pokud by na ní existovaly rozumné bytosti, mohly by vídat tranzity Země po dobu 2158 let. Přesněji před 3057 až 900 lety. 

Další potenciálně obydlená planeta se nachází u hvězdy Teegarden. Nachází se ve vzdálenosti 29 světelných roků. Z jejího pohledu začne Země procházet tranzitem za 29 roků. 

Mediálně dobře známý systém TRAPPIST-1, ve kterém se nachází hned sedm kamenných exoplanet, bude mít ten správný výhled za 1642 roků. Bude ho pak mít po další více než dvě tisíciletí. 

Není tedy vyloučeno, že se v nedaleké budoucnosti (v rámci stovek nebo tisíců roků) dočkáme signálu z blízké exoplanety - pokud by měla být obydlená inteligentními bytostmi, které se zajímají o to, jestli jsou ve vesmíru samy. 

Mimozemšťané pak budeme… my. 

Zdroj: Lisa Kaltenegger (Cornell University, Ithaca) a kol., Nature, doi: 10,1038 / s41586-021-03596-y Pro německy mluvící čtenáře: Lisa Kaltenegger dělá překrásné přednášky, je to velice milá a zajímavá dáma, doporučuji všechna její videa, která jsou ke shlédnutí na youtube.