Co je to vlastně ... achát?

Je jedním z nejzajímavějších polodrahokamů. Je tak různorodý, že některé jeho formy určitě zapomenu vyjmenovat. Jaké vlastnosti má a jak vlastně vzniká achát? (délka blogu 3 min.)

Achát

Věděli jste, že achát dostal své jméno podle řeky? Jeho název pochází z řeckého názvu řeky Dirillo na Sicílii. Ve starověku se jmenovala Achates. Poprvé ho popsal ve své díle O kamenech ve 4. století před naším letopočtem filozof Theophrastus. V té době si lidé mimochodem cenili těchto (v tehdejší Evropě vzácných) kamenů podobně, jako si my dnes ceníme například smaragdů.

Je jen logické, že vzácnému kameni se připisovaly také různé zajímavé vlastnosti. Achát nebyl jen ozdobou, ale považoval se i za amulet.

V Persii tedy mágové používali achát k zahnání bouří a ochraně úrody, zatímco staří Římané věřili, že prášek z achátu smíchaný s vodou léčí hadí uštknutí.

V Tibetu se z achátu vyráběly posvátné korálky dzi. Soustředné kruhy v kameni přitom byly považovány za magické oko, které chrání nositele před špatnými vlivy. Dokonce i dnes jsou podobné korálky velmi oblíbené. Dnešní dzi jsou ale často imitacemi a mají různý počet očí, takže mají také různé určení.

Jak vzniká achát?

Achát je směsí křemene a moganitu (nepleťte si ho s morganiten, který je variantou berylu). Oba jsou křemičité minerály obsahující SiO2.

Acháty se tvoří v dutinách vyvřelých hornin. Po miliony roků v těchto dutých podzemních kapsách cirkulovala spodní voda nasycená oxidem křemičitým, který tu pak krystalizoval na stěnách dutiny. Podle toho, jaké další stopové prvky roztok vody obsahuje, vzniká achát s různými barvami.

Jak se vrstvy materiálu postupně usazují na stěnách dutiny, tvoří se tedy různé vrstvy, které se liší barvou. Vrstevnatost achátů je dokonce jejich klasickou vlastností.

Někteří odborníci řadí achát k minerálům - a jiní ho díky chybějící jednotné krystalové mřížce (jde o směs mikrokrystalických struktur) nazývají spíš horninou.

Chování kamene pod UV světlem

Acháty jsou zajímavé ještě tím, že vás mohou překvapit reakcí na ultrafialové světlo. Některé exempláře nereagují vůbec, jiné ale pod UV lampou (typicky s vlnovou délkou kolem 365 nm) září jasně zeleně.

Způsobují to stopová množství iontů uranu, které se do kamene dostaly při jeho vzniku. Pokud máte doma takový kámen, který pod UV zdrojem září typickou žluto zelenou barvou, můžete ale zůstat v klidu. I když obsahuje uran, je naprosto neškodný.

Při působení UV světla s vlnovou délkou kolem 254 nm, mohou jiné acháty zářit světle modrým odstínem světla. Způsobují to například ionty zinku.

Fotografie: Takhle může vypadat achát, když ho ozáříte UV lampou. Ve světlých částech kamene je přítomen chemický prvek, který způsobuje luminiscenci v příslušné barvě - zde světle modrého odstínu. Zdroj: Autor fotografie i koláže a majitel autorských práv: D. Tenzler

Reakce na UV záření tedy není základní vlastností základní stavební části achátu (molekuly SiO2), ale je následkem přítomnosti náhodných příměsí, které se do materiálu dostaly před miliony roků při jeho vzniku v hlubinách země.

Barvené acháty

Achát obsahuje hodně mikroskopických pórů, takže se dá dobře barvit. Na to přišli lidé už ve starověku. Římané například kameny vařili v medu a následně v kyselině. Cukr, který se dostal do pórů, působením kyseliny zkarbonizoval a způsobil zčernání kamene.

Barvení dnes dovedli k dokonalosti odborníci v německém Idar-Obersteinu, který se stal světovým centrem zpracování achátů. Většina zajímavých zářivě modrých nebo sytě růžových achátů, které vidíte v obchodech, není přírodním nálezem ale je výsledkem barvení.

Nejzajímavější druhy achátu

Na některé druhy určitě zapomenu - ale výčet by byl jistě neúplný, kdyby v něm nebyl zmíněn tzv. ohnivý achát. Jde o vzácnou odrůdu z Mexika, na které se vytváří duhový efekt. Způsobují je inkluze goethitu. Goethit (chemicky je to hydroxid železa) tvoří mikroskopicky tenké vrstvičky. Když na ně dopadne světlo, dochází k jeho interferenci. Výsledkem je materiál, který vypadá jako tekutá láva nebo olejová skvrna uvnitř kamene.

Zajímavé jsou také tzv. mechové a dendritické acháty. Obsahují příměsi oxidů manganu a železa, které vypadají jako drobné stromky, větvičky nebo mech. Působivé jsou například průhledné acháty, které ve svém nitru ukazují mechu podobné útvary různých barev - některé mohou být dokonce i zelené, takže se podobají mechu se vším všudy.

Naprostým unikátem je tzv. enhydro achát. Jedná se o kámen s dutinou. V ní je uvězněna miliony let stará voda. Při pohybu kamene pak můžete vidět, jak se voda uvnitř izolované bubliny pohybuje a přelévá.

Achát versus onyx

Tyto dva kameny, které se často používají při výrobě šperků, mají jedno společné - oba

jsou chemicky tvořeny mikrokrystalickým křemenem nebo chalcedonem.

Hlavní rozdíl mezi achátem a onyxem je v jejich struktuře. Zatímco různé vrstvy materiálu v achátu vytvářejí charakteristické vlnité, zakřivené a soustředné pruhy, které věrně kopírují nepravidelný tvar dutiny, ve které kdysi vznikal, jsou vrstvy v onyxu rovnoběžné a podobají se tenkými linkám. Onyx se jednoduše usazoval ve větším dutém prostoru a pravděpodobně také v klidnějším prostředí.

Oba typy kamene se dají odlišit také kontrastem jednotlivých vrstev a jejich barevností. Acháty bývají pestřejší a jejich barvy do sebe často plynule přecházejí, kdežto onyx mívá tvrdý přechod mezi vrstvami, typicky v kombinaci černé a bílé barvy.

Úplně černý onyx bez dalších světlých pruhů je velice vzácný. Díky tomu, že lidé uměli acháty už odedávna barvit, jedná se nejspíš u absolutně černého exempláře o obarvený chalcedon nebo achát, který byl původně spíše šedé barvy.

Jak poznat barvený achát?

Rozpoznat přírodní achát od barveného není zrovna snadné. Moderní postupy jsou poměrně dokonalé. Varovným signálem ale mohou být například nepřirozeně křiklavé barvy kamene. V přírodě se acháty vyskytují především v odstínech šedé, hnědé, bílé, tlumené červené nebo žluté. Pokud narazíte na kámen, který má neonově modrou, sytě růžovou nebo jasně fialovou barvu, můžete si být téměř jistí, že byl uměle barvený. Přírodní modrá barva sice u achátů také existuje (tzv. chalcedonová modř), ale je vždy velmi jemná, lehce průsvitná a má spíše našedlý nebo mléčný nádech.

Dalším důležitým náznakem je koncentrace pigmentu v prasklinách. Protože barvivo proniká do kamene skrz mikrotrhliny a póry, v místech, kde je kámen narušený nebo kde jsou hranice mezi jednotlivými vrstvami, je barva vidět ve větší intenzitě. Pokud si tedy vezmete lupu a uvidíte, že v drobných prasklinách je barva mnohem tmavší a sytější než ve zbytku kamene, jde o jasný důkaz barvení. U přírodního kamene jsou barevné přechody plynulé a pigment je součástí krystalické struktury.

Dalším náznakem umělého barvení je také ... cena. Pokud prodejce nabízí velké množství identicky barevných kamenů za nízkou cenu, jde nejspíš o materiál, který prošel nějakou úpravou. Vzácné přírodní barvy, jako je sytě zelená nebo jasně červená bez známek barvení, jsou u sběratelů vysoce oblíbené a proto tomu odpovídá také jejich cena.

^{Zdroje: www.mineralienatlas.de, www.edelsteinmuseum.de, www.steine-und-minerale.de, www.edelsteinminen-idar-oberstein.de, www.epigem.de, www.goethe-gesellschaft.de, Walter Schumann: Edelsteine und Schmucksteine, BLV Buchverlag}