To byl pro mě moc poučný a zajímavý článek Dani. Konečně vím, proč mi všechny ty pajcované marmelády a jamy nechutnají. Ani zdaleka tak, jako ty od mých babiček ze 60. let. Žádná umělá sladidla, žádné snížené objemy cukru, pektin jen tak, aby se docílila konzistence a trvanlivost. A byly to poklady. V současné době se chuti jejich marmelád blíží pouze na cukru nekrácené jamy od firmy Schwartau Extra. A je to znát i na hodnocení, jejich jam s plným obsahem cukru (myslím tím nesníženým) a více než 50% obsahem ovoce bez éček, je firmou hodnocený jako nejžádanější - a marmelády našich babiček byly ještě o krapet lepší, jen víc tekly. Dávala jsem si je na chleba jako med lžičkou. Víte, za svůj dlouhý život mi už "odborníci" tolikrát říkali, co všechno nemám jíst, že je to prý životu nebezpečné (máslo, sádlo, káva, čokolády, vejce apod.) a zase to po desetiletích jiní odborníci odvolávali. Já sama si dám takto nešizenou marmeládu raději méně často, ale nejsem ochotná obětovat vidinu delšího zdraví, které stejně zvláště dnes nikdo nezaručí, za kvalitu svého života. A proto asi vzbudím odpor u čtenářů, ale říkám - ať žijí marmelády našich babiček! Chutnější mi ještě nikdy nikdo nenabídl. Ale Vám děkuji za informace. Už konečně vím, proč mi ty všechny xylitoly a erythritoly v jídle chuťově, a vlastně i emočně, vadí. Moc zdravím - mějte se. A díky.

Přesně, mluvíte mi z duše. Používám sádlo a máslo a olej a sladké a vůbec všechno, co civilizace nabízí. Všeho s mírou a trochu štěstí s genetickým základem asi mám, to ano. Ale myslím, že se nedá paušálně říct, co komu neudělá dobře, takže zakazovat všem všechno je úplně mimo.

A taky podle mě nejvíc škodí tyhle novodobé umělé výmysly, na máslo a sádlo jsme zvyklí x generací, zatímco na margaríny ne. Nemyslím, že mi klasické jídlo ublíží tolik, jako chemický mišmaš. Zase je ale fakt, že na to člověk musí mít čas, si takové jídlo připravovat. Protože jednoduché ani rychlé to není.

Mějte krásný den, Dani, jsem ráda, že se líbilo. Ať se vám daří.

To máte pravdu Dani, jako malá si pamatuji letní prázdniny. My děcka celé dny venku, na koupališti, v lese na borůvkách a malinách, na třešních v álejích. Doma nás viděli jen do nasnídání. Na poledne jsme se slítly na obídek a pak už až na večeři a to nás ještě z rodiny naháněli. Kdykoliv jsme takto "zavítali" domů, babičky u plotny a buď vařily, nebo zavařovaly. Celé velké prázdniny. Čas vůbec nevím, kde na to braly. Večer pak nám ještě četly pohádky před spaním. Stihly pozašívat rozedrané tepláky, vyprat, dědečkům a rodičům vyspravit a vyžehlit oblečení a k tomu desítky zavařovaček všeho možného. Ale také bylo nemyslitelné, aby chodily do práce. Byly v důchodu a tohle všechno jim zabralo celý den dokud bylo vidět. V dnešním zápřahu v soukromých firmách bychom asi byli všichni na párku v rohlíku. Naše babi od tatínka nám o prázdninách byla schopná uvařit pro 7 lidí každému, co kdo měl rád. A to byly hotovky - taťka a strejda roštěnou, my haranti karbanátky, děda kulajdu a mamce švestkové knedlíky. Já dodnes nevím, jak to stíhaly, když každé z těch jídel mi dnes trvá nejméně 1 a nejvíc 2 hodiny. Mojí maminku naučila vařit 3 jídla naráz.

Krásné vzpomínky.

Vařit několik jídel naráz, to chce určitě cvik a mít to dobře promyšlené.

Takové věci by se měly dělat ve varných televizních šou, a ne pořád bláznivější a exotičtější recepty...

Jak říká Pohlreich "Nejdůležitější je příprava." Zdravím...

S tím odmítáním rozdělovat jídlo na dobré a špatné mluvíte z duše nejen Daně. Jako by to bylo včera, si z Německa vzpomínám na zavedení šunky s obsahem 0 % tuku na trh. Byly na to obrovský plakáty, tak jsem to vyzkoušel a zjistil, že zatímco mně 100 g (Němci neznají deka ) normální šunky stačilo na dvě i tři svačiny, padlo do mě balení té dietní šunky jak nic a já se ohlížel, čím bych se dojedl. To byl jedna z příčin, proč jsem se naučil veškeré reklamy dokonale ignorovat. Ale zpátky k těm deseti dekům - šunky bez tuku je jich málo, zatímco deset deka škvarků zvládne jen otesánek.

Podobná zkušenost je s pečením pečiva obsahujícím tvarohovou náplň. Různé koláče, šátečky, dvojctihodné koláče apod. Aby byl tvaroh v náplni fakt šťavnatý, neobejdete se bez tučného (ten červený nejlépe balený do kvádříků) a přidat ještě trochu máslové Ramy. Dobře se roztírá, chuťově je nejvíc podobná máslu a dobře se s tvarohem rozetře. Pak nešetřit na vejcích a třeba i víc bílků (dobře to pak tuhne), no a cukr i vanilkový. Jen se tam zrovna nedává citronová kůra - kupodivu v tvarohu jediném trochu hořkne. No a když se to vycpe ještě nějakými sultánkami, je to náplň jako víno. Do všeho. Ale zase, čím méně tučné, tím méně chutné a více drobivé, takový tvaroh vypadá jako piliny. Jako dietní šunka, vypadá to normálně, ale k jídlu to moc není. A k pochutnání už vůbec. Každý básní o babiččiných špecialitkách, ale kdyby babičky viděly, z čeho se dnes peče a vaří, obracely by se v hrobě.