Byla Venuše v minulosti podobná Zemi?

Podobala se kdysi Venuše Zemi? Během několika roků bychom mohli na tuto otázku získat podrobnou odpověď. Sonda, která poletí k Venuši, by měla zkoumat tamní sopečné plyny a získat tak přehled o minulosti naší sousední planety.

Země má dva planetární sousedy. Zatímco (Slunci vzdálenější) Mars je o polovinu menší než Země a vykazuje jen přibližně desetinovou hmotnost, je (Slunci bližší) Venuše více podobná planetárnímu dvojčeti Země. Venuše má jen o pět procent menší průměr a také hmotností se naší planetě podobá více než Mars. Má 81,5 procent hmotnosti Země, takže se její gravitační zrychlení podobá pozemskému (8,87 m/s2 u Venuše oproti 9,81 m/s2 u Země). Z pohledu fyzika je taková planeta prakticky optimální pro existenci života.

Díky sondám, které Venuši v minulosti zkoumaly, samozřejmě víme, že tomu tak není. Venuše je obklopena horkou, hustou atmosférou tvořenou převážně oxidem uhličitým. Na povrchu panuje průměrná teplota 465 stupňů Celsia. Na existenci tekuté vody a tedy také oceánu, který by umožnil vznik života, není ani pomyšlení. Tlak blízko povrchu planety dosahuje kolem 90 barů, což na naší vlastní planetě odpovídá tlaku vody v hloubce 900 metrů. Na planetě se vyskytují stabilní a hustá oblaka, která obsahují koncentrovanou kyselinu sírovou.

Existují ovšem hypotézy, které naznačují, že měla Venuše před více než třemi miliardami let na svém povrchu oceán kapalné vody a že její klima bylo sice teplejší než na Zemi, ale daleko přívětivější, než je tomu dnes.

Vědci samozřejmě nemohou Venuši navštívit - snaží se ale z pozorování planety odvodit, jaké změny v minulosti prodělala. Zaměřili se na průzkum sopečných plynů, které umožňují svým způsobem nahlédnout do nitra planety. Přitom zjistili, že teorie o mírné a kdysi obyvatelné Venuši je nejspíš příliš optimistická.

Zdá se, že Venuše byla od samého počátku horkou a neobyvatelnou planetou.

Atmosféra planety odráží nejen současnost, ale také její minulost

V atmosféře Venuše se nacházejí různé plyny. Obsahuje 96,5% oxidu uhličitého (CO2) a 3,5% dusíku. Nacházejí se tu také stopy oxidu siřičitého (SO2), vody (H2O) a kyseliny sírové (H2SO4).

Sluneční záření, které je na Venuši díky její blízkosti ke Slunci dvakrát intenzivnější než na Zemi, rozkládá molekuly, jako je voda, oxid uhličitý nebo třeba karbonylsulfid (molekula složená z atomů kyslíku, uhlíku a síry - OCS), na jejich základní složky, atomy. Některé z nich jsou tak lehké, že při dané teplotě a gravitačním zrychlení dosahují únikové rychlosti, takže je planeta navždy ztrácí do okolního vesmíru.

To znamená, že musí být v atmosféře obnovovány díky vulkanické činnosti planety. O té není na Venuši pochyb.

Pokud by měla Venuše ve svém mládí podobný osud jako Země a měla by obsahovat značné množství povrchové vody, musel by se její plášť vyvíjet podobně jako u Země. Vědci tedy porovnali vulkanické plyny na Zemi a na Venuši, když vycházeli z toho, že vulkanismus na Venuši doplňuje atomy a molekuly, které planeta ztrácí do svého okolí.

Na Zemi dominuje vulkanickým plynům, které umožňují sopečnou činnost, vodní pára, která může tvořit více než 90 procent. Zbytek je pak oxid uhličitý, dusík a další plyny. Naproti tomu na Venuši vulkanické plyny obsahují maximálně kolem šesti procent vodní páry, zjistili vědci. To znamená, že plášť planety také neobsahuje téměř žádnou vodu - na rozdíl od Země.

Na naší vlastní planetě se mimochodem množství vody, které se nachází v zemském plášti, odhaduje na několikanásobek vody, která se nachází na povrchu Země v oceánech. Venuše tedy ani v minulosti nejspíš neměla podmínky na to, aby se tu vyvinul rozsáhlý oceán, který by zanechal stopy v plášti planety a musel by se prozradit přítomností vody v dnešních sopečných plynech.

Studie, kterou vědci vypracovali, samozřejmě není dokonalá. Pořád ještě víme příliš málo na to, abychom mohli vytvořit přesné počítačové simulace.

V budoucnosti by ale měla Venuši navštívit sonda, která se bude věnovat složení sopečných plynů - a tak by mohli vědci nahlédnout do minulosti naší sousední planety mnohem důkladněji.

Vesmírná sonda NASA DAVINCI

… bude pojmenována po renesančním umělci a vědci Leonardu da Vinci. Celý název mise zní Deep Atmosphere Venus Investigation of Noble gass, Chemistry, and Imaging. Její start je naplánován na konec tohoto desetiletí nebo začátek příštího desetiletí.

Mise bude obsahovat orbitální část a atmosférickou sestupnou sondu. Po prozkoumání vrchní atmosféry Venuše a složení hornaté oblasti známé jako Alpha Regio vypustí DAVINCI na povrch planety malý přistávací modul. Ten bude vyroben z titanu a bude mít průměr zhruba 1 metr. Má na něm být umístěno pět vědeckých přístrojů, které by měly vzdorovat vysokému tlaku a teplotě na povrchu Venuše.

Počáteční sestup do atmosféry zpomalí padák. Později bude padák odhozen, protože atmosféra planety je 90x hustší než pozemská. Sonda by v ní měla automaticky zpomalit a měkce dopadnout na povrch planety podobně, jako to udělá kámen, hozený do vody. Sestup by měl trvat přibližně hodinu, zatímco sonda provede tisíce měření a pořídí snímky povrchu Venuše. Ty pošle orbitálnímu modulu, který je pak zašle na Zemi. Pokud přistávací modul přežije přistání neporušen, mohl by v pekelných podmínkách na povrchu planety fungovat ještě zhruba 17 minut, během kterých bude provádět další měření a pořizovat snímky.

Držme palce, aby nedošlo k neplánovaným zpožděním mise. Dohady o tom, jak vypadala minulost naší sousední planety, by tak mohly být už brzo zodpovězeny.

^{Zdroje: Odkaz, Odkaz}