Budoucí mise na Venuši

Povrch s teplotou, při které taje olovo, tlak jako v hlubinách oceánu a hustá atmosféra plná oxidu uhličitého a kyseliny sírové – podmínky, které jsou pro budoucí vědecké sondy na planetě Venuši složitou výzvou. Délka blogu 3 min.

Vědeckým misím by v budoucnosti mohla pomoci nedávno objevená struktura – obrovská podzemní lávová trubice, tedy obří přírodní tunel, vzniklý dávnou vulkanickou činností. Myšlenka, že Venuše hostí lávové kanály podobné těm na Zemi, Měsíci nebo na Marsu, se objevila už dávno. Existenci lávových trubic prozrazovaly stovky až tisíce kilometrů dlouhé lávové kanály a zvláštní povrchové rýhy na radarových mapách z mise Magellan.

Jenže šlo jen o nepřímé náznaky trubic. Opravdový důkaz se objevil až nedávno. Vědci vyhodnotili stará data pomocí nových algoritmů a narazili na útvary, které se chovají přesně tak, jak by se chovaly kolapsové šachty vedoucí do prázdného kanálu pod povrchem planety. Analýza jasu a geometrie v radarových obrazech navíc umožnila odhadnout velikost dutiny. Jedná se o tunel široký zhruba půl až jeden kilometr, s klenbou silnou nejméně 150 metrů a prázdným prostorem sahajícím stovky metrů pod povrch.

Další studie využívající počítačové modely ukázaly, že tak velké dutiny mohou být na Venuši stabilní i při tamním tlaku a gravitaci. Vypadá to, že Venuše skrývá obrovské, prázdné lávové tunely. Možná jsou ještě větší, než jaké známe z jiných těles sluneční soustavy.

Přirozený štít proti extrémním podmínkám

Uvnitř tunelu budou sondy chráněny proti větru v husté atmosféře, takže tu budou podmínky příjemnější a stabilnější než na otevřeném povrchu, doufají vědci. Tlak a chemie atmosféry sice zůstávají prakticky stejné, ale absence přímého vlivu větru a eroze budou dlouhodobě výhodné.

Vrstva horniny ochrání samozřejmě také před radiací. Venuše má sice díky husté atmosféře sama o sobě menší problém s kosmickým zářením než Měsíc nebo Mars, přesto několik set metrů horniny nad hlavou nabízí výborné stínění pro jakékoli citlivé přístroje nebo výhodu při stínění teoreticky existujících lidských obydlí.

Nejspíš největší radost udělají takové přírodní jeskyně geologům.

Stěny tunelů a kolapsových šachet mohou odhalit novější a čerstvější horniny než ty, které se nacházejí na povrchu planety. Minerály tu budou méně ovlivněné agresivní atmosférou. To je ideální pro studium chemie magmatu, historie vulkanismu a termálního vývoje planety. Stejně tak budou podzemní dutiny ideální pro dlouhodobé měření vibrací, gravitačních změn nebo elektromagnetických signálů, protože jsou částečně odstíněné od povrchového šumu planety.

EnVision, VERITAS a hledání venušských tunelů

Nejdřív ovšem musíme lávové tunely na Venuši najít a zmapovat.

Evropská mise EnVision má nést na své palubě přístroj Subsurface Radar Sounder (SRS), tedy orbitální georadar, který by měl pronikat až stovky metrů do podzemí. Měl by mít rozlišení v řádu desítek metrů a schopnost sledovat odrazy od vrstev pod povrchem. Bude hledat lávové trubice daleko od viditelných propadlin. Pokud vše půjde podle plánu, mohl by EnVision dodat první mapy potenciálních lávových tunelů.

Mise VERITAS se pak soustředí hlavně na přesnější radarové snímkování povrchu, topografii a sledování aktivního vulkanismu. Tato data pak pomohou určit, v jakých oblastech se nacházejí dlouhé lávové kanály a povrchové rýhy, které často už samy o sobě prozrazují polohu podpovrchových dutin.

Díky kombinaci dat z těchto dvou misí vznikne katalog kandidátů míst, která mají zvláštní radarové odrazy a slibují, že se v jejich blízkosti najdou prázdné prostory.

Jakmile budou určeni vhodní kandidáti, nastoupí další fáze - vědci mohou začít využívat lávové trubice jako prostředí pro robotické sondy.

Možný scénář budoucího průzkumu Venuše

Orbiter (např. následník EnVision/VERITAS) nejprve přesně změří geometrii konkrétní kolapsové šachty a okolního terénu. Následně přistane lander - nejlépe v relativně rovné oblasti poblíž okraje dutiny. Na landeru by mohl být naviják, robotické rameno nebo malý sestupový robot s teplotně odolným kabelem a sadou senzorů.

Lander se na povrchu pravděpodobně zničí během hodin až dní, ale bude mít jistě dost času na to, aby spustil do hloubky dutiny senzory. Ty pak budou provádět měření teploty, tlaku, chemického složení atmosféry uvnitř tunelu – nebo třeba mechanických vibrací.

Další variantou by mohly být specializované sondy navržené přímo pro život v tunelu. Takové sondy by mohly být ukotvené ke stěně nebo dnu dutiny, s povrchem planety by komunikovaly jednoduchým rádiovým spojením.

Možná také dojde na samostatné pohyblivé roboty, které se budou pomalu posouvat po stěně nebo po dně dutiny a které budou měřit chemické a fyzikální vlastnosti hornin. Rozměry a tvar lávové trubice prozradí, jak tekutá byla láva, jak rychle tekla a jak dlouho trvaly na Venuši dávné erupce.

Pokud uvnitř tunelu naměříme zvýšené teploty, koncentrace některých plynů nebo mikroseismické otřesy, může to znamenat, že podzemní život Venuše není tak nudný, jak se zdálo na první pohled.

Dutiny mohou totiž fungovat jako pasti, ve kterých se dlouhodobě zachytávají určité plyny a aerosoly, takže se tu vyskytují v jiném poměru než v otevřené atmosféře. Nejenže to pomůže vysvětlit koloběh různých prvků na Venuši – můžeme díky tomu sledovat chování některých chemických prvků pod velkým tlakem a teplotou. Možná nás Venuše překvapí tím, že se tu tvoří trochu jiné horniny než na Zemi.

^{Zdroje: NASA, https://www.nature.com/articles/s41467-026-68643-6}