Zajímavé. Já jsem sice nevyrobil na zahradě duhu, ale hraje mi to tam všemi barvami. Navěsil jsem na třešeň použité CDéčka (doufám, že tím odstraším špačky, kteří mi loni sežrali všechny třešně do jedné) a ty, jak se při mírném větru otáčejí, vrhají kolem sebe odlesky v sytých barvách, až oči přecházejí. Zřejmě je to způsobeno lomem světla v průhledné vrstvě CD po jeho odrazu z lesklé zapisovací vrstvy.

Tak to jste mě moc nepotěšil.

Na jablka pak přijdou divočáci... Můj návrh, že do jablka zabuduju něco málo třaskaviny, se nesetkal u rodiny s nadšením. Prý chudáci divočáci.

Taky jsem říkala, že ten gulášek s jablíčky by byl už hotový a naprocovaný včetně jablíček, ale odpověděli mi, že ať mě ani nenapadne to googlit, že stát nevidí rád, když se v něčí zahradě zahrabávají nášlapné miny, byť by to byla zahrada tchyně.

Kdysi jsem zkoušel na ty potvory chemický ohradník. Naprosto zbytečné. Chvíli to zabíralo, ale po krátkém čase mně ty bestie výsměšně chrochtaly do obličeje (naštěstí obrazně řečeno).

Pomohl až tchán, z jehož pomocí jsme postavili plot, což není nic překvapujícího, co ale bylo neobvyklé a novátorské, tak to byly větve, klacky a podobné věci naházené zvenku k plotu. Kupodivu tohle nikdy divočáci nepřekonali.

Je možné, že mají k hromadě větví nějakou averzi. Nebo se jim to nevyplatilo a radši šli k sousedům.

Větví nemaje, musím jim ty jablíčka příště otrávit. Udělám z divočáků Sněhurky, tak jako oni udělali z trávníku cvičné pole Bundeswehru.

Než jsem je definitivně zatlačil, tak mně udělali z trávníku ... jak kdyby tam ryla prasata.