Apatit - kámen, který klame tělem

Když se řekne drahokam, většina z nás si vybaví drahocenný diamant, zářivý smaragd nebo tajemný ametyst. Existuje ovšem také minerál, který je často zaměňován za jiné kameny. Mate vědce i sběratele už po staletí.

Apatit je totiž mistr přetvářky. Dokonce i jeho jméno odkazuje na tuto vlastnost. Pochází z řeckého slova apatao, což se dá přeložit jako klamat nebo svádět z cesty.

V minulosti byl často zaměňován za smaragd, akvamarín, turmalín i ametyst, což zní tak trochu exoticky - vždyť všechny tyto drahé kameny mají odlišné zbarvení.

Dlouho se tradovalo, že název apatit zavedl v roce 1788 německý geolog Abraham Gottlob Werner. Novější výzkumy ale ukazují, že jméno použil už o dva roky dříve Karl Abraham Gerhard, který přesto čest připsal Wernerovi.

Složení apatitu

Aby to nebylo tak jednoduché, není apatit jediný minerál, ale celá skupina fosfátů, většinou fosfátů vápenatých (tedy Ca5(F,Cl,OH)[PO4]3). Podle toho, jestli obsahuje fluor, chlor nebo hydroxylové skupiny, se rozlišují různé typy.

Nejběžnější je fluorapatit, který tvoří tvrdé, průhledné krystaly. Chlorapatit je vzácnější a vyskytuje se hlavně v meteoritech nebo alkalických horninách. Hydroxylapatit je pak hlavním stavebním kamenem našich kostí a zubní skloviny. Právě díky němu funguje fluorid v zubní pastě – mění hydroxylapatit na odolnější fluorapatit a posiluje tak pevnost našich zubů. Zajímavý je také fakt, že každý člověk má v kostech přibližně kilogram apatitu. Ve svém těle tak nosíte zhruba kilogram minerálu, který tak rád imituje nejrůznější drahé kameny.

Druhy apatitu

Apatit se ale neomezuje jen na napodobování drahokamů. Minerál je mnohem rozmanitější, než by se mohlo na první pohled zdát. Sběratelé znají desítky jeho poddruhů, často pojmenovaných podle místa nálezu nebo barvy. Například moroxit je sytě modrozelený a připomíná tmavé mořské vlny. Asparagolit má jemně žlutozelenou barvu mladých chřestových výhonků a těží se ve Španělsku. Frankolit je sice nenápadný, zato ale našel uplatnění v průmyslu. Fosfor z apatitu pomáhá v podobě hnojiva uživit světovou populaci.

Vznik apatitu

Apatit vzniká v nejrůznějších prostředích, od magmatických hornin až po usazeniny na dně pravěkých oceánů, kde se miliony let hromadily kosti, šupiny a zuby dávných zvířat. Byl nalezen dokonce i v měsíční půdě.

Šperky s apatitem

Přestože je apatit krásný na pohled, jeho tvrdost odpovídá jen zhruba 5. stupni na Mohsově stupnici. V praxi to znamená, že se snadno poškrábe například sklem nebo ocelovým nožem. Používá se proto jen v málo namáhaných špercích jako náhrdelníky nebo náušnice. Ze stejného důvodu se nehodí do prstenů. Nízká tvrdost ho vlastně řadí mezi polodrahokamy, protože skutečným drahokamem se smí nazývat kámen, který má tvrdost kolem 7 nebo vyšší.

Různé druhy apatitu mohou mít ale hodně ceněné barvy - od neonové modré přes fialovou až po jemnou žluť. Nejžádanější je modrozelený apatit z Madagaskaru, který díky obsahu vzácných zemin připomíná turmalín odrůdy paraíbu.

Některé vzácné kusy s rutilovými vláknitými příměsemi (rutil je minerál tvořící dlouhá vlákna, chemicky TiO2) vykazují tzv. efekt kočičího oka. Apatit se dá od podobně zbarvených kamenů rozeznat díky své reakci na UV světlo. Pod UV lampou září růžově, žlutě nebo fialově.

Kosmický posel i geologické hodiny

Apatit je zajímavý i pro moderní vědu. Jak už bylo zmíněno výše, byl objeven ve vzorcích měsíční půdy z misí Apollo - a pro planetology se stal kosmickým vlhkoměrem. Analýzou jeho krystalové mřížky dokázali vědci vypočítat množství vody, které se nacházelo v nitru Měsíce před miliardami let. Na Zemi nám zase slouží jako geologické hodiny. Rozpad jader uranu v jeho krystalech zanechává stopy, díky kterým dokážeme určit, kdy přesně daná hornina vychladla.

^{Další zdroje: Odkaz}