Pěkně vás ten Vasja "lakoval". Ale zase by nevznikl tak zábavný článek.

Milane, asi lakoval, ale mně to vůbec nevadí, děti věří všemu a dobrý příběh to je

Takže paní Dano, děkuji Vám nejen za všechny předchozí blogy - po jejich přečtení Vám přeji, ať nad Vámi manželův orel ještě dlouho rozevírá svá láskyplná křídla, ať často slýcháte mihunky a nikdy nešlápnete na dračí vejce - ale také za to, že jste mi otevřením diskuse umožnila vrátit se do mladosti s cestou do Země Sovětů. Zaplať Pámbu, že ta Říše Zla skončila a naši komančové doufejme definitivo odpakovali na jiným slibovanému smetiště dějin, i když se ruský Vova, následník prvních tajemníků KSSS, ostatně sám ex/bolševik, velmi snaží v jejím dědictví pokračovat. Mějte se v Montaně marcipánově (© Fratišek Nepil) a ať Vám Anežka roste jen do radosti ...

děkuju za milý článek Za vzpomínky. Absolvovala jsem se svou výtvarnou školou výměnnou družbu do Leningradu, v době bílých nocí. Na některé věci spojené s povinnými návštěvami míst pokořitelů toho a toho se fakt nezapomíná. Cesta do Leningradu přibližně ve stejném duchu jako ta Vaše, hlad, umořenost památníky a tryznami - blokádu neumenšuju, nicméně bílé noci dávaly našim Taťánám prostor lítat po nich do desíti do večera... Jedině Ermitáž byla náplastí. Katastrofou byla návštěva z dálky vyhlížejícího kostela u Něvy, byli jsme natěšení a rázem přišel šok. V kostele místo lavic nesčetně panelů a na nich souborná výstava života Vladimíra Iljiče... i když je tohle o všem vypovídající a k pláči teda spíš.:) Hezký den Vám i všem Indiánům.

bááááááječný! dekuju

Moc hezké psaní. Všechny Vaše články čtu moc ráda. Můj tatínek mi kdysi říkal, že Stalina museli pohřbít, protože se jim rozložil. A ejhle, ono to mohlo být jinak. Ruštinu jsem však nesnášela už na základce. Jednou nám naše třídní ruštinářka dala test z ruského jazyka a jako poslední otázka bylo, kdo je na obrázku, který drží v ruce. Na obrázku byl nějaký starý dědek a já myslela, že ho nejspíš nepozná nikdo. Příští hodinu při vyhodnocení testu jsem se dozvěděla, že to byl Brežněv a jenom já a Miloš ho nepoznali. Samozřejmě, že o tom učitelka veřejně informovala na rodičovském sdružení. Potom, když měl Brežněv v TV pohřeb, rodiče si mě dobírali: "Pojď se podívat, spadl jim do hrobu ten dědek, co jsi ho nepoznala na fotce." Ani na SŠ se můj vztah k ruskému jazyku nezměnil. Zjistila jsem, že když se slovíčka naučím doma, do druhého dne je stejně zapomenu a dostanu pětku. Ovšem, když se je naučím před hodinou o matematice (z které jsem jiné známky než jedničky neměla), tak mi v hlavě přeci jen něco zůstane a já prolézala tak alespoň se čtyřkami. Ostatně při naší technické ruštině to stejně bylo jedno, protože paní profesorka nechápala např. ani rozdíl mezí řezání pilkou a pilováním a myslela si, že je to to samé.

A co je vlastně "durak s balšoj bukvou"?

Vystát frontu do Mauzolea a na mumii Lenina mi bylo proti mysli celých 5 let, co jsem v Moskvě studoval.

A přidám jiný "vzpomínkový" detail:

Spolužák, kamarád-fámista, později vážený profesor na jedné univerzitě, mi během studií tvrdil, že každý kdokoli do Mauzolea přijde, je bombardován "černou energií".

Hezký příběh.

Lenina jsem neviděl, ač jsem několikrát na Rudém náměstí stál, protože vystát dlouhou frontu před vstupem a pak koukat na voskového dědka , to mi přišlo morbidní.

Tak tohle jsem si přečetla moc ráda a díky za otevřenou diskuzi

díky všem, že jste úžasní a že se Vám líbí i neindiánské příběhy. I tohle jsem já

Horste i Vám pevné zdraví a díky za pochvalu

Šárko, vy víte..

Jaroslave, ať žijí všichni duraci

Miroslave, ty písmenka na vystřihování, jsem měla vždycky ve strašném bordelu

Naďo, já taky

Ani to nebolelo, viďte.

Píšete tak skvěle, že u vás prostor na nějaké hejty prostě není. Věřte tomu.

Kraaaasně jsem si početla...