S tím Ghanem tam vidím 3 nelogicnosti:

1. Když to byl had tak obrovský a tedy i těžký, jakto, že nezvákel trávu a nenechal po sobě žádnou stopu?

2. Jak to, že hada nikdo neviděl, i když byl tak velký a aspoň 2 noci muži hlídali jako ostríži?

3. Jak ti, že matky, zvyklé pri btekotu se vzbudit a mimina nakojit nebo jim dat makíček do pusy se najednou nevzbudí, když jim had začne polykat mimino, co mají v náručí? Had jaksi nemá ruce, aby mimina opatrně ukradl s snedl v jeskyni, musel je polknout už přímo ve stanu.

To je právě kouzlo pohádek Joeefe, vlkovi by se taky babička ani Karkulka do břicha nevešly a hrneček taky nechal kaši logicky a pořád..

Danko, opět jsem si pěkně početla....je to paráda a vy jste úžasná...budu se těšit i na tuto knihu.

Za mne opět . A kam se hrabou Vaše pohádky na ty od bratří Grimmů.

A dobrá zpráva je Marti, že už jich mám taky skoro na knížku

Holt jiný kraj, jiný mrav. Já když jsem svým dvěma dětem vyprávěl pohádky, vždycky jsem to směroval spíše do srandy, než do strašení. Například v pohádce O babě a rybě, když ryba vyplula a měla se stařečka zeptat "jaké máš přání?", jsem místo toho vždycky vybafl "co chceš, dědku!?" a děti se mohly smíchy potrhat. A příště vždycky, když se ta pasáž blížila, jsem na nich viděl, jak mi visí na rtech a natěšeně čekají, až to zase řeknu.

taky to tak dělám Milane

Ještě děsivější, než pohádky bratří Grimmů a Krása nesmírná

A Krásu Nesmírnou a Kostěje Nesmrtelného trumfne máloco

Po Cimrmanovi z předchozího příspěvku si dovoluji parafrázovat hlášku z komedie S tebou mě baví svět, když uspával jeden z otců děti hororem o upírech - "Sakra, hoď tam jiný program, nebo neusnou."

Jinak opět skvělé počtení s moudrým obsahem.

A řekněme si to na rovinu Ivane, děti si vlastně usnout, vůbec nepřejí chtějí jen trošku naší pozornosti a mít nás aspoň chvíli jen pro sebe

Dovolím si v počátku malou opravu: Howgh... má být. Tedy na konci.

Ale jink máte hlubokou pravdu, která je v našich končinách odpírána jako poznatek již malým děte, které s tím vyrostou a ve stejné neznalosti pak vychovávají svě děti,a tak to jde pořád dál. A to tak vytrvale a dlouhodobé, že to cizinec (který není našinec) pozná snad i na první pohled. A přitom existuje již dávno vyslovené nabádání našeho velikána, ze všech velikánů toho nejvíc největšího. A já si v rámci osvěty a buditelského usílí zde dovolím ocitovat, jak on vidí přípravu dětí (vlastních či nevlastních) do života.

Cituji (to není z mé hlavy, proto je to kitát):

"Čteme jim před spaním příběhy, v nichž nejmladší a odstrkovaný princ dostane nejkrásnější princeznu, hloupý Honza přelstí všechny chytráky a Smolíčka Pacholíčka zachrání na poslední chvíli jelen. Když děti vyrostou, vykročí do života, v němž odstrkovaný nakonec stejně ostrouhá, naivní sedne na lep chytrákovi a zatímco si na člověku smlsne kdejaká havěť, jeleni se klidně pasou. Taková literatura (konstatuje velikán ze všech nejvíc největší) je podle mého soudu dětem nebezpečnější než alkohol či zápalky."

I u nás tedy máme z čeho čerpat. Máme kde čerpat. Jenže jako obvykle - nečerpáme. A to je tento stěžejní poznatek zcela zdarma. A stejně nečerpáme, ačkoliv jindy čerpáme za značně přemrštěný mrzký peníz. Jsme holt už takoví.

Přesně tak, Pavle. Nikdo nás nezachrání, a vždycky si musíme pomoct sami. Být stateční a postavit se světu, i když jsme jen Pacholíčci

Danko, to nejsou pohádky, ale horory. Mistrně sepsané a určité poučení jsem (hlavně v tom druhém) našel.

Pohádky, děti zocelí zcela určitě V prvním příběhu je poučení, že z lesa může kdykoliv přijít nebezpečí, a svoje děti musíme pečlivě chránit. A také, že indián je vždy statečný a pro záchranu svého lidu, se postaví i hrůznému hadovi