Jo, pred casem mi jeden znamy rikal, ze v NYC by jednou chtel byt. Nechapu, co by tam delal. Ze tam jsou muzikali. No to samozrejme jsou, byl jsem asi na 4 nebo 5, ale nebudu chodit na muzikal kazdy den. A nevim, co bych tam delal v ty dalsi dny. Krome toho po 12 letech v Singapuru mi to v podstate vsude pripada jak na smetisti a NYC nebyl zadnou vyjimkou.

V lesim to mate daleko lepsi a mimimalne pro deti je to super. Sice budete mit indiany, takze mezi nimi budete jedina neindianka, ale s tim uz jste asi smirena :-).

Pavle, já bych to řekla asi takhle...není důležité kde jste, ale s kým jste a už i věřím rčení, že s někým, se dá jít i s radostí do pekla. Akorát si cestou sypejte rýži, abyste našli cestu zpátky.

Opět jsem potěšen

Nevím, jak lidé můžou žít v NY, každý mi tam připadá takový ztracený.

Woody Allen je určitě spokojený...

Děvče od indiánů

Děkuj

Děkuji (v původním textu mi písmenko -i- nahradilo srdíčko, ale co, vždyť to jen vyjádřilo vše, co cítím, když si Vás čtu)

Vy jste neskutečná, Danko. Moje droga. Kdybyste viděla tu radost, když jsem před chvílí poprvé rozklikla blogIdnes a vykoukl na mne Váš blog.

K němu nemám co víc říci, jen, že nádhera.

díky Šárko..mám radost, že jsem návyková, a přesto neškodím