Mám několik pro mě podstatných poznámek: 1/ Jsem přesvědčena, že jediná osoba, která mě může udělat šťastnou, jsem já sama. Navíc dlouhodobý pocit "štěstí" považuju téměř za něco blízkého šílenství, mým cílem je "pouhá" spokojenost. 2/ Společně trávený čas je důležitý minimálně tolik jako čas trávený samostatně. Co člověk, to jiná osobnost, a co osobnost, to jiný důraz na potřebu "soukromého" času. 3/ Jsou okamžiky, kdy nemůžu pro chlapa udělat nic lepšího než mlčet.

Tím nechci tvrdit, že vaše tipy postrádají dobré úmysly, ale obávám se, že univerzálním návodem na spokojený vztah nejsou. Nakonec, přiznejme si, že se lidé kolikrát neshodnou ani na tom, podle čeho se pozná takový spokojený vztah.

S tím bych souhlasila. Ono se kvůli umění komunikace (které jistě prospěje) občas zapomíná na umění dát si navzájem chvilku pokoj.

Až na to faux pas s tím "zkuste vzít otěže do svých rukou " vcelku souhlas. U nás to tak funguje už drahně let a je to čím dál tím lepší.

A fakt si myslíte, že tohle může reálně fungovat jinde než v seriálu?

To jsou rady jak z ženského časopisu

Díky za hezké zamyšlení ...

ve třiadvaceti letech, po čtyřech letech manželství chcete někomu radit, jak na spokojený vztah?

Ke všemu,když se rozvádí.Ale třeba to bylo myšleno jako návod,který jí nevyšel........