Život se štěnětem

Ráda háčkuju, ale začaly mi klubíčka utíkat pryč. Přesně od té doby co je ta malá podšívka doma. Udělá na vás oči a jste ztraceni, utopeni, spoutaní nesmírnou láskou a oddaností.

Mám pocit, že těch dvanáct let, co jsme spolu prožily, ty moje chlupatá holčičko. Bínečko. Uběhlo jak letní vánek. Celou dobu jsi mi byla nablízku. Připravená kdybych něco potřebovala. Na tvůj odchod jsem se připravovala po čas tvé nemoci.

Poslední procházku jsi si vynutila.

Mě se zdálo, že je ti lépe. Užily jsme si ji spolu. Ty jsi věděla, že je poslední. Zatím co já si naivně myslela, že je ti líp.

Ráno jsi čekala než procitnu, aby ses mohla rozloučit na vždy.

Tak moc to bolelo. Nechtěla jsem do svého srdce už jiného psa pustit.

Malá letitá Any se snažila, abych to zvládla.

I ona měla zrovna svůj neduh, tak jsem se soustředila na ní. Any je sice malá, ale velká bojovnice po za léčení je zdravá jenom už má svoje roky

A do toho přišel zvrat. Došlo mi, že Any tu už nemusí být se mnou dlouho, oslavila patnáct let.

Kamarádky fenka porodila štěňátka. Prožívala jsem s ní celý průběh porodu a tehdy se to stalo. Mé srdíčko se začalo otevírat. Úplně stejně, jak poupě růže.

Vzpomněla jsem si že někde bylo v nabídce štěňátko, které se mě moc líbilo.

A tak to všechno začalo.

Malá Jamaica Fren mě to moje bolavé srdce otevřela zcela. Doma ji všichni od první minuty milují. Ze začátku připomínala dlouhosrsté morče.

Ovšem teď už vypadá jak opravdový pes a svému plemenu ostudu neudělá.

Ona do naší rodiny patří určitě se narodila pro nás, domluvily se na tom i naše další zvířata. Jenom oprsklá kočka Eve k tomu měla delší komentář.

Any ji vzala za svou a učí ji samé kraviny. Jakože se vyje, když se panička vzdálí na deset metrů. Večeře se musí domáhat, pokud překročím limit pěti minut. A ráno je povinnost paničku vzbudit, kousnutím do ucha či nosu, protože se musí ven. Což chápu nebo já jsem spáč.

Muž volá na Freny Maruško protože Jamaica se mu nelíbí a Majko ji říkat nemůže, máme sousedku Majku. No logické vysvětlení.

Volám na ni Freni nebo Jami. Často reaguje dcera, která slyší Reni.

Ráda háčkuju, ale mám po klidu, často mi klubíčka utíkají pryč. Přesně od té doby co je ta malá podšívka doma. Proutěný košík kam vše schovávám se mi také nějak podivně páře. Všechno krade, zlodějka mrňavá. Naštěstí úkryt je v posteli, tak vše najdu.

Do nedávna nikam nedostala, všechno bylo v bezpečí. Jenže ji vyrostly aj nohy zjistila, že když se na zadní postaví. Má větší rozhled a líp se krade jídlo z malého nízkého stolečku, co mám u křesla s háčkováním.

Na postel se dostane pomoci schůdků, ale stolek je metr od postele, tak má smůlu.

Jenže Freny se jen tak nedá i když je psí miminko. Ještě nemá ani čtyři měsíce. Pořád něco vymýšlí. Nuda s ní fakt není. Občas jsem ráda, že spí.

I to odpoledne se dělala, že chrní na posteli. Tak to je čas si vzít háček do ruky.

Ale svačinka by se šikla. Talíř s chlebem jsem si položila na stolek a usadila se s pocitem. Juhu klídek. Jenže Fren se probrala a vymyslela plán.

V momentě kdy jsem talířek vzala ze stolku vidím jak štěně letí vzduchem. Přesně jak ta létavá veverka.

Nestihla jsem nic udělat. Freny sice trefila cíl ovšem brzdná dráha byla krátká, plno věcí v cestě. Takže nejdříve letěl dolů hrnek s háčky ty se rozletěly po celém pokoji, sklenice s vodou, nakonec do toho všechno přistálo to malé třešti prdlo. S výrazem kruci, kde je ten chleba.

Naštěstí se nic nerozbilo, tak i Jamina zůstala nepoškozena.

Já se tak smála, že mi ta blbá šunka spadla na zem Frenině přímo k tlamičce.

Nicméně doufám, že už to zkoušet nebude nebo s horkou kávou by to taková psina nebyla.

Druhý den byla v plánu návštěva sestřenky se sestrou a přidal se i manžel.

Fajn socializace. Freny se chovala velmi dobře a civilizovaně zatímco Any, jim tam hodila bobek. Pozvání bylo i do vířivky. To už Jamina zná z domu. Vždycky si lehne u ní a spinká.

Jenže tady to bylo jiné. Pobíhala okolo a i když mě viděla neuspokojilo ji to. Ani to že manžel seděl v altánu ji neuklidnilo. Nebyla ve stresu jenom byla zvědavá proč tam sedíme uvnitř. Podařilo se ji několikrát vyskočit na motor vířivky a viděla, že sedíme vodě. Tak už byla spokojená, taková vysmátá. Vždycky nás přiběhla zkontrolovat jako, že vše je ok.

No, ale to ji zřejmě nestačilo, lehce překonala překážku okraj vířivky. Což jsme nečekaly, šup a byla mezi námi ve vodě. Když se rozplácla na hladině sestřenka jenom vyjekla „Afrikánko“. Tak Freny k další přezdívce přišla. Ona však vypadala, jak malá vydra. Voda ji nijak nezaskočila. Blažený výraz na ksichtíku, „jsi ráda, že jsem tady s tebou?“ Prý zvířata nemají grimasy, ale ona se tomu smála, zcela spokojena se svým sportovním výkonem. No a my s ní.

Naštěstí to byl snad jediný teplý letní večer, tak Freny to ustála bez následků. Jenom jsme si myslely, že už bude vířivku obíhat z povzdálí. Tak to určitě. Komediantka to je. Jak pravila její chovatelka, že je Fren kachna. Tak dobře ji má přečtenou.

No chvilka klidu kdy si Freny baterie dobíjela uplynulo, tak třeba někdy příště…. Jsem autor všech fotografií, použitých v článku.