- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Milá Dano, děkuji Vám za tento článek. Jsou to velice citlivé věci, o kterých by se mělo mluvit, lidi by měli vědět... Lidí s tímto problémem přibývá. Můj kamarád je jedním z nich. Dokonce i povolání si musel vybrat takové, aby bylo k jeho nemoci vlídné. Znamená to, že část práce mohl dělat z domova a po dohodě se šéfem se osobně dostavoval jen tehdy, když měl lepší dny. Jedinou nevýhodou bylo velmi špatné finanční ohodnocení. Nemyslím jen jeho. Prostě se v té firmě celkově bralo hrozně málo. A on měl přitom vzdělání i schopnosti, které tam nemohl využít. Ale zdraví mělo přednost. Jenže pak se to vystupňovalo, dnů, kdy nemohl vycházet z domu bylo víc než těch druhých. V tu chvíli si dal konečně říct a začal se intenzivně léčit. Dnes má zaměstnání ve svém oboru, kde je šťastný, nestraní se, prostě žije. Ještě dlužím informaci, že kamarád má už jen pár let do důchodu a nemoc se mu objevila až v dospělosti.
Dani, držím palce a věřím, že boj s fobií bude úspěšný!!!
Děkuji za milou reakci i když není veselá. Tento člověk má ještě další vážnou nemoc, a pouze ČID. Práci najít nemožné. Je rád za čtyřhodinový úvazek, kde nám vyšli vstříc. Bohužel jediní, dokonce i chráněná dílna mu nedala šanci. Zkusit tu práci déle, aby si zvykl, na prostředí, lidi. Ne po hodině měli jasno nevyhovuje kvůli soc. fobii. Jenže s 5000 se žít nedá. Za 4 hodiny je almužna, pořád lepší než nic. A více hodin díky kombinaci nemoci nedá. Ale nehroutíme se máme ho ve svém kruhu rodiny a nedovolíme, aby ho nemoc dostala.
Jo, najít toho správného doktora, to je umění. Nacpat prášky a nic dál neřešit moc nefunguje. A plyšáci, ti tě nenechají.
Sociální fóbii přináší současný způsob života. Není to opravdu nic jednoduchého... Horší je to ve městě, kde například metro je strašák. A někdy se člověku prostě nepodaří vyjít z bytu. Nejhorší je, že si z toho musí člověk pomoci sám. Ani odborníci nejsou spásou. Ale jak píše Jana, dá se to překonat. Vím.
Moc držím palce!
Tak pokud nemůže vyjít z bytu,tak už je to těžká fobie. ALe sociální fobie může být i taková, že není problém vyjít z bytu vůbec. Jen je problém s tím ostatním-
Dani, něco málo o tom sama z vlastní zkušenosti vím. Ale dá se s tím pracovat, věř mi.
A máš tam to plynový zařízení!
Já vím trvalo to dlouho. Ale už se to pohlo paráda.
Zajímavé téma.
Dano nepotykali my jsme si v tom Kromclu? Jituška Š. Říkala ,že jo. Abych taky nebyl za netykavku.
Davide, potykali jsme si uz driv nekde v diskusich. Diky za cteni, uzij si bezva den:)
A přitom způsob jak se s podobným problémem v dopravních prostředcích vypořádat je nasnadě a ještě přináší finanční úsporu a neboť jsem dobrosrdečný, tak toto HOW-KNOW zde poskytnu.
S neustálým zdražováním kterým nás Veolia a jiní správci vodovodní sítě oblažují, jsme v naší famílii zavedli jako koupací den vždy pátek v podvečer, kdy se prvé vykoupou děcka, potom v téže vodě starká a nakonec já. A vodu ve vaně a následně užíváme na zalívání toalety, mytí podlah a schodů a pod. To je ta část týkající se úspor.
A pokud se týká fobie ze spolucestujících v dopravních prostředcích, tak zpravidla v pondělí odpoledne, nejpozději v úterý pak, pokud nastoupím do byť zaplněného dopravního prostředku nemusím mít žádný pocit fobie ze spolucestujících, neboť si všichni udržují náležitý odstup a mívám kolem sebe vždy dostatek volného prostoru.
A ani oční kontakt není častý neboť ti nejblíže stojící, či sedící se onomu vyhýbají a spíše hledí někam nahoru, jak se říká "obracejí oči v sloup" či při hledání kapesníků po kasách či příručních zavazadlech hledí dolů a přímému kontaktu se tak vyhýbají.
Tak to asi raději nebudeme praktikovat, ale díky za radu
Moc tomu člověku držím palce, Dani, jeho duše je snadno zranitelná. Ale přátelé z řad lidských i zvířecích opravdu pomáhají.
Je to človíček mému srdíčku nejbližší