Nějak se mi nechce věřit, že tento příběh je pravdivý. Paní se vůbec nezmiňuje o manželovi, copak on snad problém s dcerou neřeší ? Pokud je to skutečně pravda, ať se paní okamžitě zvedne z gauče a místo sebelítosti to jde okamžitě řešit. Dceru bych se snažila za každou cenu dostat do léčebny, i za cenu například zbavení svéprávnosti. Pokud by to už jinak nešlo, možná bych jí i udala na policii za prodej drog. Možná by pro ní bylo lepší být ve vězení než venku, kde dál vesele fetuje a prodává drogy. A taky bych madam doporučila, aby si otevřela google a urychleně si vyhledala všechny dostupné informace o drogách, nejenom o pervitinu, existují přece i jiné drogy.

Já si myslím, že žádná matka-autorka ani neexistuje. Tyhle po sobě jdoucí články, ve kterých se od 1. dílu nic neděje, mají podle mne pouze nalákat čtenáře/klikače na co největší blbost. A tou tyto články opravdu jsou. Nikdo nepochybuje o nulové osvětové hodnotě, smyšlěnosti, nereálnosti, neztotožnění se příběhem, atd. a proto si myslím, že se jedná o cílený prvoplán. Stejně jako nekonečné televizní rodinné seriály - nemají co nabídnout tak působí na základní lidské emoce - zvědavost (jestli to bude ještě větší pí...ina něž do teď) a pocit nadřazenosti (tahle paní je tak hloupá a mimo - jeji blbost, ja život oproti ní zvladám suveréně a říkám si jak jsem na tom dobře). Alespoň u sebe jsem oboje zaznamenal :)

Ve skratce si myslím, že se jedná o mlácení prázdné slámy na objednávku a prohlubování jednoduchosti myšlení čtenářů. :)

a já myslela že paranoidní jsou ty smažky , ale ne. Po téhle paní už jdou narkomani bez slitování :D

Chtělo by to nějaký obsah.

Nechci se nikoho dotknout, ale ta paní je prostě hloupá

S každým dílem mám pocit že pisatelka taky není psychicky úplně v pořádku. A nebyla ani předtím než se jí tohle stalo.

Kolik to bude mít proboha dílů ?

Správně...na drtivé většině uživatelů drog není na první pohled vidět, že drogy užívají :)

A to jako vypadám nějak divně? http://youtu.be/qLM3FLYWA1M

Stále víc se přikláním k názoru, že autorka „Zpovědi“ má literární ambice a celé vyprávění je tedy fikce.

Nadání rozhodně autorka má, jelikož hrdinka, sebestředná afektovaná teatrální a nepříliš inteligentní matka, je uvěřitelná. Autorka ale značně podcenila přípravu před psaním románu, měla si o drogách přece jen něco nastudovat...

já nějak nevim, chápu, že mít dítě drogově závislé je šílené, ale po čtení téhle série blogů mi připadá, že by autorce asi taky pomohlo dát se na drogy.. možná lepší než za pár let z takových myšlenek skončit v blázinci..

a ještě jedna věc je taková.. i když těžko soudit, ještě má druhé dítě, ale o něm tu je zmínka jen jednou, je to jakoby nikdo jiný v jejím životě než závislé dcera nezůstal.. asi to není srovnatelné, ale při rozvodu kamarádka přišla o syna (zmagořen otcem se dal na cestu nenávisti ke své mámy), přeorientovala se na dítě, které jí zůstalo v péči, které sice je taky zmagořené z občasných návštěv otce, ale soustředí se na to, co jí zůstalo. sice ztracenému synovi kupuje dál dárky i když on je záhy vyhodí před jejíma očima do popelnice s kupou vulgárních slov a výhružek, že jí dá po tlamě a snad i zabije. občas si jen posteskne, vzpomene, uroní slzu, ale pak tu hlavní péči věnuje dítěti, které jí zůstalo, protože tam může ještě dohlédnout a možná i některé věci změnit, vychovat z druhého dítěte slušného člověka.