Zpověď matky (13.část): Další vyšetřování, soud i výlohy

Dcera měla z důvodu vyšetřování tzv. koluzní vazbu. „Koluzní“ – slovo, kterému jsem absolutně nerozuměla. Ostatně nerozuměla jsem ničemu, s čím jsem se najednou setkala. Vždyť jsem téměř ani nevěděla, že existuje nějaký rozdíl mezi vězením a vazbou.

Pro ty, co jsou na tom jako já, uvádím, že vazba je období, kdy je člověk zavřený ve vězení při vyšetřování případu a ještě není odsouzený. Po odsouzení je teprve převezen z vazby do věznice. Je ale nepsaným pravidlem, že vazba je horší než vězení. Je to podivné. Vždyť ve vazbě může být i nevinný člověk, který nic neprovedl a vyšetřování to dokáže. Neměl by tedy být zatím ničím trestán a měl by být v důstojném prostředí a trpělivě čekat, až se prokáže jeho nevina nebo vina. Trest by měl následovat až potom. V českých věznicích je to opačně. Nejprve se prochází tvrdým a nedůstojným prostředím a po odsouzení se vězňům uleví a do vlastního vězení se už tak vlastně docela těší.

Vrátím se ale k výrazu „koluzní“. Jedná se o vazbu, kde se člověk nemůže (nebo spíš napíši neměl by) se s nikým potkat nebo s někým mluvit bez přítomnosti policie, aby nemohl ovlivnit nebo narušit vyšetřování. Je to přísné opatření a týká se nejen osobních setkání, ale i veškeré korespondence. Ten člověk také musí být na cele jen s někým, kdo má také koluzní vazbu a kdo nemá žádné zájmy ve vyšetřování jeho případu, také by neměl mít přístup ke sdělovacím prostředkům.

Skutečnost je ale naprosto jiná. Dcera viděla hned první večer na cele v televizi zprávy, ve kterých figurovala. Hned druhý den se ve vězení setkala se svým bývalým přítelem, který je momentálně také ve vazbě a mluvila s ním. On nám potom napsal dopis, kde nás ujistil o tom, že naši dceru viděl, že s ním mluvila a že potřebuje „to a to“ poslat. Šlo převážně o hygienické prostředky včetně tamponů, což dopodrobna rozepsal. Bylo tedy vidět, že měli možnost si dost dlouho povídat, že mu dala naši adresu a že to přísné oddělování od reality má tedy své závažné trhliny.

Možná si říkáte, proč by její bývalý přítel neměl znát naši adresu. Ona ho nazývala přítelem a zřejmě s ním ve své „drogové době“ chodila resp. spala. My jsme ho za přítele nepovažovali. Jednalo se o protřelého kriminálníka, který byl ve vězení jako doma, a teď je ve vězení asi tak po deváté. Neznal v podstatě jiný život než život za vězeňskou zdí. Pokud byl na svobodě, užíval drogy a kradl, a to ve velkém, takže na svobodě dlouho nepobyl a už byl zase v lochu. Specializoval se na vykrádání aut, kradl zejména drahé navigace a při tom mu bylo i jedno, jak hodně ta auta poničí, takže škoda byla vždycky velká.

Tenhle člověk se potkal s naší dcerou a naprosto jí poblouznil. Bylo to v době, kdy neměla nikoho a tak se do něj zamilovala. To sebou bohužel neslo i to, že při jeho vloupačkách byla asi často nedaleko, a tudíž se de facto na nich podílela. Netušila to. Asi netušila, že stačí někde s někým být a krádeži nezabránit, a je to to samé, jako kdyby kradla sama. Neznalost jí neomlouvá.

Myslím, že nešlo jen o neznalost. Jak už jsem psala dřív, zdrogovaný mozek je přenastavený. Nepociťuje žádné emoce, nedělá si výčitky.

To je další z nelegálních věcí, které s sebou svět lidí užívajících drogy nese.

Ani tahle činnost nemohla policii ujít. Když chytli jeho a začali ho vyšetřovat, záhy se přišlo na to, že měl mnohdy společnost, takže k obvinění z nedovoleného držení a distribuce drog ještě přibyla spoluúčast na vykrádání aut.

To znamená další vyšetřování a další soud a další výlohy.