Jóó čtyřicítka ... to jsem byl ještě mladej. Uvidím (brzo) jak sedmdesátka...

Ač se v jednačtyřiceti cítím duševně mladá, tak na tom těle je to bohužel znát, o vráskách ani nemluvím a lepší už to nebude, nezbývá, než se s tím smířit

Zatím pořád dobrý. Horší to bude po šedesátce. To se ten čas najednou tak splaší, že než se nadějete, jste v důchodu a vzápětí máte v dohledu magické číslo 70.

Sice už mě bolí. když se smíchy prohýbám,

ale ještě se smíchu nevyhýbám ...

70 +

Jsou to jenom čísla a k nim dosazené předsudky. Znám dvacetileté, kterým je skoro sto, a padeátileté, s nimiž můžu dělat kraviny jako kluk. Svět je žel předsudky naplněn až po okraj

Aleno za mě 40-50 parádní období mého života. Užívejte si to, mně už to za rok končí a nepodléhejte žádným krizím ,že doteď to stálo za pendrek a teď to rozseknete.Žijte hezky plynule dál, ale mějte se ráda taková jaká jste a užívejte si to. Život je fajn.

A já proč jsem tak vesel, po sedmdesátce :-)

Tondo náš, co děláš

žes tak vesel stále?

řek bych vám, nevím sám,

hop a skákal dále...

Žena je ve čtyřiceti až padesáti mladá a krásná!

Potom už jen krásná..

Já oslavila čtyřicítku před třemi týdny...a cítím se skvěle! (Popravdě, nikdy jsem se necítila lépe..)

Mikuláš mně přinesl památník. Teta tam napsala, co jsem tenkrát nepochopila : "Stáří je sugesce, věř tomu holčinko. Toto čti každý den, dej si sem znamínko". Pochopila jsem to později, teď mám pětasedmdesát, ale ještě to pořád jde. Věřte tomu i bez památníčku a přeji ať se Vám daří.