Tak, a je po Vánocích

Ne, nepletu si datumy, ani nejsme v Anglii kalendářně o týden napřed. Ale coby učitelka na londýnské základce už jsem zažila tolik vánočních aktivit a akcí, že mi přijde neuvěřitelné, že svátky samotné vlastně ještě ani nezačaly.

Každá správná škola totiž Vánoce vyždímá do mrtě, ba i tu mrť vyždímá, jak by pravil Moderní fotr. Přípravy na nejveselejší oslavy roku proto začínají nejpozději na začátku listopadu, kdy s mladšími dětmi zahájíme nacvičování kostýmované hry o narození Ježíše, a starší žáci se učí koledy a sezonní písně na vánoční koncert.

Těsně před začátkem adventu tradičně stavíme se školníkem jesličky; on nosí těžké krabice s keramickými postavami, já lezu po štaflích a k stropu připichuju černé dvouprostěradlo, na které jsem před lety nalepila stovky třpytivých hvězdiček, a společně pak hledáme slavnostní zlatý ubrus, na nějž betlém patří. Už deset let si říkáme, že by bylo šikovné ukládat ho do krabice s jesličkami. Naproti betlému buduje kolegyně „Santův polární příbytek“ s křeslem, na němž o jarmarku usedne sám velký rudý muž, Santa. Tak zvané Santa's grotto je v anglo-saských zemí naprostá nutnost; dává dětem šanci spatřit svého dárce a říct mu, co by si přáli najít pod stromečkem či v punčoše. Svatý Claus zde dá malému návštěvníkovi malý dáreček jako závdavek nadcházející konzumní žně a pomocník Elf za návštěvu rodiče skásne. 

V prvním prosincovém týdnu si s malými odkroutíme tu hru (celý tým mi nejdřív nadával, že je to děsně brzy, a jak byli potom rádi, že to je z krku!), načež se vrhneme na vyrábění zboží pro školní jarmark. Léta zkušeností nás poučila, že dětmi vyráběné ozdoby na stromeček se ani se slevou neprodávají tak dobře jako o polovinu dražší žrádlo, a tak jsme letos všichni svorně pekli a matlali cukroví. Vlastní rukou jsem do šedesáti sobích muffinů narvala sto dvacet čokoládových parohů; sobi sice vypadali jako hnědí cvrčci křížení s masařkou, ale nikdo to neřešil a šli na dračku. 

V polovině prosince nás navštívila i místní divadelní společnost a sehrála nám panto. To není zkratka za nudnou němou pantomimu, ale veselé provedení klasické pohádky, kde muži často hrají ženské role a do děje vtahují i publikum. Dva dny poté jsme měli ve slavnostně vyzdobené jídelně vánoční oběd s papírovými „krekry“ (Christmas crackers), v jejichž kartonové tubě se skrývá papírová korunka, laciná hračka a vtip. Slavnostní menu v Anglii tvoří jak známo pečená krůta, opečené brambory a orožněná kořenová zelenina; pokrm je zakončen neslavně proslulým pudinkem, který se lidé mimo území Velké Británie bojí pozřít, ale ve skutečnosti je moc dobrý. (Britské děti se ho taky bály sníst a raději si daly zmrzlinu.)

Před pár dny jsme měli školní vánoční party, při které jsme nejen hráli tradiční hry typu hudební sochy či hudební židle, ale oět přišel Santa a přes rameno nesl velký pytel zabalených dárků (pro každé dítě kniha). Děti se na party převlékly z uniforem do vlastního oblečení, a to pochopitelně zvýšilo vzrušení a rozdováděnost, a tím pádem snížilo schopnost dobře se chovat a poslouchat. Z domova si též donesly něco na zub, což samozřejmě neznamená vynikající domácí cukroví, ale přeslazené koupené sušenky a přesolené smažené brambůrky. (Měli jsme i dobré sendviče, ale ty nikdo kromě učitelů nejedl.)

Do všech těch skoro každodenních školních vánočních aktivit samozřejmě sama nakupuju a balím dárky pro rodinu a přátele a halím byt do vánočního hávu. V každém obchodu a na každé webovce mě straší Santa, a protože jsem s radostí přejala britskou tradici nedělat o adventu generální úklid bytu, mám čas se na Netflixu podívat i na nějaký ten romantický vánoční film. Včera už byl ale poslední den školy a ještě před tím, než jsme odešli na slavnostní pedagogickou večeři (zase krocan...), strhli jsme ze zdí všechny dekorace, odstrojili třídní stromečky a uklidili jesličky. Cestou z učitelského večírku jsem si s úžasem všimla, že sousedi v naší ulici už dokonce vyhodili stromeček k popelnicím - co mě se tedy týče, letošní Vánoce jsou zdárně za námi!