Moravský dar rozsvěcuje Anglii

Věděli jste, že svícínek,který si o Vánocích zdobíme, má víc než dvouset letou tradici? Zatímco v Čechách jsem jako malá pod vedením soudružky učitelky a přísným dohledem vyfotografovaného Gustava Husáka zapichovala hřebíčky

do jablka či pomeranče, až dnes se zpětně bavím představou, jak tím zarytí ateističtí komunisté prostřednictvím nás pionýrů vlastně sdělovali, že se narodil Boží Syn Ježíš, a že přišel jako světlo světa. 

Jó tehdy, to jsme si všichni mysleli, že je to jen hezká vánoční ozdoba, ale až pobyt v Británii, kde se často v době adventu pořádají tzv. „svícínkové bohoslužby“, mě poučil o netušené, ale o to hlubší a krásnější symbolice ozdobeného pomeranče se svíčkou.

Svícínek, anglicky Christingle (Kristovo světlo), dali světu před více než dvěma sty lety Moravští bratři. Není úplně jasné, jak k tomu došlo, ale většinou se vypráví toto:

Před mnoho a mnoha lety byly děti v jednom kostele požádány, aby přinesly nějaký dárek k jesličkám. Jedna chudá rodina neměla žádné peníze, aby dárek koupili, ale přesto něco chtěli darovat. Doma našli pomeranč, jehož jedinou vadou na kráse byla plíseň nahoře, a tak ji vydlabali a do vzniklé díry zasadili svíčku. Ale pořád jim to přišlo takové obyčejné, a tak si jedna z dcer sundala z vlasů červenou mašli a ovázala ji kolem pomeranče. Protože stuha pořád padala, vzali čtyři špejličky (párátka), kterými mašli přichytili, a jejich konce pak ozdobili rozinkami, aby to vypadalo ještě lépe.

Když přinesli tento svícínek do kostela, báli se, že se jim všichni budou smát, ale kněz si jejich prostý, ale krásný výtvor vzal do rukou, chvíli si jej prohlížel, a pak všem vysvětlil, že tento svícínek nádherně ilustruje poselství Vánoc, protože pomeranč je kulatý jako svět; červená mašle, kterou je ovázán, reprezentuje Kristovu krev a ukazuje, že Ježíš přišel, aby zemřel za všechny naše špatnosti,  a přivedl nás tak zpátky k Bohu. Svíce je jako Ježíš, který dává světlo a ukazuje na Boží lásku ve světě plném tmy, zloby a násilí. Čtyři špejličky pak reprezentují čtyři světové strany a zároveň také dobroty, které nám země přináší.

Tradice svícínku, “Kristova světla”, se brzy rozšířila po Německu, a v roce 1968 se dostala i do anglikánské církve. Svícínkové bohoslužby se často pořádají i v britských křesťanských školách a jsou mezi dětmi velmi populární. Aby také ne, svíčky vyvolávají pocit tajemna nejen u dospělých, ale i u dětí.  A když se pak ještě zhasnou všechna světla  a ve vzniklém příšeří se mihotá jen světlo svíček a zpívá se Tichá noc nebo jiná slavnostní koleda, to je teprve nádhera!

A tak vám všem ze srdce přeju, aby letošní Vánoce byly nejen šťastné a veselé a plné dobrot ze čtyř světových stran země, ale také plné lásky a světla. Protože kdyby se tehdy ten malý chlapeček nenarodil, tak… (no radši nemyslet! J)