Otáčivé hlediště zůstane v Krumlově a ten v UNESCu. Cíl je splnitelný, věří místostarosta

Místostarosta Českého Krumlova pro kulturu a cestovní ruch Dalibor Uhlíř je optimista. Věří v zachování otáčivého hlediště ve městě a v další neohrožování zápisu města na seznamu celosvětového kulturního dědictví UNESCO. „Bude to takový win-win efekt, předchozí vedení města tuto věc zbytečně odkládalo. Nyní riskujeme pozici historického města a jeho dobrou pověst. Ostudu ale může mít celá Česká republika. Nastal čas situaci kolem otáčivého hlediště v zámecké zahradě jednou provždy vyřešit,“ říká v rozhovoru Dalibor Uhlíř.

Třicet let se o tomto tématu jen mluvilo, buď před hlavní sezónou, kdy se otáčivé hlediště chystalo do letního provozu, nebo vždy před volbami. Proč bychom nyní měli věřit ve vyřešení situace?
Za třicet let, co je Český Krumlov součástí UNESCO, bylo otáčivé hlediště tématem snad všech programů politických uskupení v Českém Krumlově. Jak se říká, slibem nezarmoutíš… Zkusíme nyní toto téma jednou provždy vyřešit. A samozřejmě budeme o vývoji pravidelně informovat.
Naskytla se nám unikátní příležitost, kdy všechny zainteresované strany – samosprávy Českého Krumlova a Českých Budějovic, Jihočeské divadlo, vedení Jihočeského kraje, NPÚ a Ministerstvo kultury – se na věc dívají velmi podobným pohledem a je tedy velká šance, že dojde konečně, po všech zbytečných odkladech, k dořešení složité a dlouho odkládané situace.

Jaký máte, jako město Český Krumlov, vliv na otáčivé hlediště a zámek, resp. zámeckou zahradu, kde se stavba nachází?
Zámecká zahrada patří k zámku, který je v majetku České republiky a ve správě Národního památkového ústavu (NPÚ), ale točna je v majetku města České Budějovice, resp. Jihočeského divadla. Město Český Krumlov nemá žádný vliv na fungování, majetkové záležitosti a tak dále.

Když tedy točnu provozuje Jihočeské divadlo, není právě toto důvodem, proč se do řešení Český Krumlov v minulosti příliš nehrnul? A proč by mělo otáčivé hlediště zůstat právě v krumlovské zámecké zahradě?

Pro nás je klíčové, aby otáčivé hlediště zůstalo v našem městě, je to nepřekročitelná priorita, to je třeba zdůraznit. Ale zároveň neříkáme, že to musí být na stávajícím místě v zámecké zahradě. Ztráceli jsme v minulosti čas, takže projekt přesunu zabere možná deset, možná dvanáct let, ale s jasnými vývojovými parametry, které budou kontrolovatelné třeba i ze strany autorit UNESCO. Již nyní je možné prozradit, že se ke stávající zámecké zahradě připojí divadelní zahrada, která bude součástí celého komplexu. S tím souhlasí i památkáři a vlastně všichni zainteresovaní. Pro Český Krumlov je to obrovská příležitost, protože se bude jednat o důležitou dlouhodobou investiční akci. Na území našeho města vznikne kulturní stánek pro tisícovku účastníků nejen s točnou, ale také s moderním zázemím pro umělce i diváky, nebo pro gastronomii. Rozšířením územních možností pro kulturu se může rozšířit i nabídka, která byla omezená vzhledem k možným dopadům na památkově chráněný objekt zámecké zahrady a tamních staveb.

Zájem na zachování ve městě tedy máte, ale jak to bude s vhodným místem a financemi? Kde na to vezmete?
Pracujeme na územním plánu, který by se bude teprve schvalovat a počítáme s územní rezervou, kterou je potřeba přesně specifikovat. Město vlastní větší část pozemků a bude na nás, abychom je majetkově zcelili. Nejdůležitější část, a to je financování divadelní zahrady, je na státu, tedy Ministerstvu kultury, a Jihočeském kraji.

Jak reálná je hrozba ze strany UNESCO, že by byl Český Krumlov vyškrtnut z listiny celosvětového kulturního dědictví?
V minulosti se o tomto tématu hodně psalo, ale nikdo pořádně na jednom místě nevysvětlil, jaká je situace a jak ji konkrétně zúčastněné strany řeší. Pravděpodobně proto, že ji nikdo řešit nechtěl a prostě se čekalo, co na to UNESCO. Vnímám to jako chybu postupu, který nás po třiceti letech může stát právě zápis na seznamu celosvětového kulturního dědictví. Je to reálná a aktuální hrozba.
Jen ještě vysvětlím, jak to s otáčivým hledištěm a důležitostí zachování jeho provozu vlastně je. Výnosy ze vstupného jsou významným příjmem rozpočtu Jihočeského divadla (několik desítek procent), které je tak na této scéně závislé. Vyplývá z toho tedy nejistota, i kvůli tomu, že jde o dočasnou stavbu, která jako trvalá nebyla nikdy zkolaudovaná a NPÚ neustále prodlužuje smlouvu o užívání prostor zámecké zahrady. Platnost aktuální smlouvy končí k 31. prosinci 2023, ale už v tuto chvíli musí Jihočeské divadlo připravovat sezóny 2024 a možná dokonce 2025. S takovou nejistotou se pochopitelně nedá příliš dobře pracovat. Do toho dorazila ze sídla UNESCO ostrá výzva k vyřešení situace. Odebrání privilegia zápisu na seznamu by byla obrovská ostuda nejen pro město, ale pro Českou republiku. Hrozí nám projednání na letošním jednání UNESCA a zařazení na „černou listinu.“

UNESCO snad nevědělo, že otáčivé hlediště v zahradě funguje?

V době, kdy Český Krumlov vstupoval do UNESCA, byla točna rozebraná a nefigurovala na žádných fotografiích, podle kterých se posuzovala vhodnost zařazení města a zámku na seznam kulturního dědictví. Otáčivé hlediště tedy nebylo součástí přihlášky, a to později přineslo problémy. Také od místních občanů či památkářské obce byly slyšet výhrady, které se řešily až na úrovni UNESCO. Ke konkrétním opatřením nikdy nedošlo, vše zůstalo jen na papíře nebo ve formě prohlášení a slibů. Téma se tak neustále vrací a se stále větší hrozbou. Město Český Krumlov příliš nevstupovalo do tohoto sporu, spíše se bránilo vyjádření, aby se současná situace nevymkla z vachrlatě postavené kontroly. Tento alibismus bychom rádi zastavili, a naopak se k celé záležitosti postavili čelem, problém pojmenovali a vyřešili. Bude to sice nějakou dobu trvat, ale věřím v pozitivní výsledek.

Na začátku jste mluvil o předvolebních slibech. Jaké to byly a co z nich vlastně zbylo reálného?
V minulosti existoval třeba příslib, že bude uspořádána architektonická soutěž, čímž se zahájí diskuse o dalších možnostech fungování otáčivého hlediště a o jeho přesunu. Soutěž ale nikdy neproběhla a šlo jen o další planý slib, který nebyl naplněn.
Podívejme se na to reálně. V jednadvacátém století návštěvníci kulturních představení a akcí očekávají určitou úroveň služeb, včetně gastronomie, splnění náročných hygienických podmínek a změna se samozřejmě týká také zázemí pro účinkující. Proto bychom se měli o výrazné evoluční změně bavit, a nikoliv stav zakrývat slibováním čehokoliv, co by mohlo UNESCO pouze na určitou dobu uklidnit.

Přesto existují hlasy proti, ty, které volají po zachování otáčivého hlediště v zahradě…
Tak jen na vysvětlenou: Národní památkový ústav investuje do Bellarie padesát pět milionů korun nikoliv kvůli provozu otáčivého hlediště, ale kvůli rozšíření prohlídkových tras krumlovského zámku. Hrozí tedy omezení provozu otáčivého hlediště na dva letní měsíce, což by výrazně uškodilo příjmu Jihočeského divadla. Z Bellarie se tak stává jakýsi „trojský kůň“, a ani bych se nedivil, kdyby se z tohoto letohrádku stal vyjednávací nástroj. To není kritika ničeho a nikoho, to je prostě fakt. NPÚ navíc pracuje s prostředky státu, a je tedy také pod kontrolou Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), který bude sledovat efektivitu jejich využití. Město Český Krumlov není hlavním hráčem, který by byl schopen něco rozhodnout, ale může v rámci svého území napomoci zdárnému řešení. Jsme připraveni, být v tom aktivní. Ostatně už nyní jsme.
Rozhovor pro Budějckou Drbnu.