Na informační obžerství informační dietou, nebo rovnou půstem

Snažím se starat o své zdraví. Cvičím, chodím, řádně spím, dietuji a nepřejídám se. Ale stále to není ono. Hádám, že se to přihodilo nejednomu zdravítříbiči.

Přes veškeré úsilí tu bolí záda, jindy píchne u srdce, játro zazlobí, střevo se vzpouzí a nebo viróza střídá virózu. Je to k zlosti, ale je zde řešení. Google!

A tak se hledá, a kdo hledá, ten najde a nestačí se divit. Chvíli jásá, není to vážné, pak mu zatrne, je to vážné, nejspíš brzy se všemi svými bakteriálními symbionty vyhyne. A čte se dál. Nějaké terapie, která je lepší, jejda držím špatnou dietu, uf celý život cvičím, ale teď jsem našel, že špatně. Musím se od toho odreagovat, přečtu si zprávy, to je hrůza, ne není to tak zlý, nerozumím tomu. Něco si uvařím, najdu dobrý recept. Spravím dětem kolo, přečtu si návod jak na to. Píšou z banky přečtěte si… Rozbila se pračka, abych nekoupil, šunt, přečtu recenze... Píše mi berňák, sociálka, sportovní klub, prateta, společenství vlastníků, reklama na kdeco, ze školy, ze sportovního oddílu, kalendář, pojišťovna... Do toho bliká televize, řve od sousedů rádio, furt někdo volá, píše SMS, WhatsApp, messenger…

Je to informační lavina a pokud na ni naskočím, tak pěstuji informační obžerství (takto jsem si to pro sebe nazval). A nenaskočit není snadné. Myslím, že příčina tkví v tom, že s tím vývojově nemáme zkušenost. Zatím co každý z nás jaksi odmala ví, že před vlky, tygry, upíry, žraloky, zábavní pyrotechnikou a ufony je třeba se mít na pozoru. Dílem díky pohádkám, ale možná i proto, že prostřednictvím epigenomu nám to vzkázala praprababička poté, co prapradědečeka spolknul šavlozubý tygr. Ale s hrozbou tkvící v záplavě informací jaké jsme vystaveni my, s tou nikdo nepočítal. Ani pohádkáři, možná ani Nejvyšší.

O tom, že informace mohou škodit, není pochyb. Někdy stačí jediná věta aby ranila naše ego a zvedla krevní tlak (příklad nebudu uváďet, nechť si laskavý čtenář domyslí sám:) Film na „odreagování“ ať už je to doják, akčńák nebo horor, také dokáže hezky rozpumpovat náš hormonální systém. Když by si člověk dal tu práci a zabrzdil se, třeba v sobotu, a začal zkoumat co s ním dělá (co uvniř sebe cítí), každá přijatá informace (ať očima, či ušima), tak by se nestačil divit. Může být, že těch bez odezvy, by bylo sakra málo.

Přemíra informací, které jedou od rána do večera hlavou, vzájemně se tam šermují a perou totálně brání vnímání, potlačuje instinkty a brzdí zdravý rozum. Psychice to nepomáhá a tím i zdraví. Normální a kupodivu zdravé je nemyslet, tedy když to není zrovna třeba. Jenže je to vůbec možné, když jsme k tomu vychovaní, na to zvyklí, okolím tlačení… A tak hltáme a hltáme, zajíkáme se a hlava nám bobtná.

Co s tím? Pro sebe jsem se inspiroval v přístupu ke stravování. Je to dnes dost podobný problém, jídla je spousta a kvalita všelijaká. Pročež jsem si pro sebe naordinoval informační dietu a informační přerušovaný půst. V čem že to spočívá?

V první řadě, když nemusím, tak nejsem na příjmu. Co tím myslím? Když jdu, tak jdu a nic neposlouchám, zrovna tak když něco dělám, třeba vařím, tak se soustředím na vaření. Když si dám volno, tak lelkuju. Odkládám mobil, vypínám notifikace a zvonění. Na počítač lezu jen kvůli práci. Koukám do blba, bez výčitek. Medituji. Když nejde zastavit hlava vůbec zastavit, zběsile cvičím.

Pak je tu ale kvantum informací, které přijmout člověk musí, kvůli práci, kvůli úplně obyčejnýmu žití v tomto systému. To je megaproblém, člověk tuší, že mnoho z nich buď zná či nepotřebuje, ale vypustit je si netroufne, co kdyby tam bylo něco fakt důležitého…

A pak jsou tu „ultrazpracované“ informace. Nazval jsem si je tak podle odborníky na výživu zatracovaných „ultrazpracovaných potravin“. Stejně jako by zdravídabalý občan nepozřel „čerstvý“ vakuově balený, vyÉčkovaný, vycukrovaný, vytuněný superšmakulád, tak se koukám vyhnout zprávám, které nejsou zprávami, ale vosumkrát převzatým emocemi formovaným názorem pisatele. Když už mám potřebu nějakých zpráv, tak čekám, že budou pravdivé, věcné a krátké, bez hektolitru omáčky. Pokud je zpráva potenciálně nepravdivá, tak je jak zmíněný superšmakulád, navíc z neznámého e-shopu. Nejlepší mrkev je ze zahrádky a nejpikantnější zprávy z pavlače. Ale kdo má dneska zahrádku, natož pak pavlač.

Pokud teď namítnete, že informace jsou nezbytné, že bez nich by byl jeden neinformovaný, bez nadsázky prosťáček, na kterého by si ti informovaní museli ukazovat prstem, tak já říkám, jen ať si ukazují. Mám totiž čím dál silnější pocit, že raději budu spokojený „blbeček“ než informovaný „chytrolín“ - na práškách. (Teď jen doufám, že za touto mojí touhou se neskrývá nastupující stařecká demence).

Pokud jste dočetli až sem a shledali, že to má hlavu a patu, tak mi asi vzkážete: „Vždyť jsi tu informační kaši ještě víc zahustil, vypustil dalšího šavlozubýho tygra, nebo spíš bakterii“. Nebo vir?!