Na barevných plakátech stávkujících vidím nápis „dneska my, zítra vy“. Říkám si, jestli si tady někdo nesedí na vedení. Dva roky pozačátku krize a rok po masivním propouštění ze soukromého sektoru si státní úředníci stále ještě myslí, že to bude až zítra.
Včera my, dneska vy - čemu se divíte?koláž
Já to obrátím a ono to přesně tak i je: Včera my, dneska vy, aneb konečně na Vás taky došlo, některé z Vás propustí a aspoň budete dělat něco produktivního. Nedá se to aplikovat plošně. Ve státním rozpočtu jsou ze stejného balíku financovány jak pozice a funkce zcela jistě prospěšné (učitelé, medici, a další...), tak i funkce zcela nepotřebné, kterých je ale bohužel většina. Různých papírových šimlů je v přebujelé státní správě přehršel.
Tak vezměme si třebas úřad „práce“ a přidružené sociální úřady, které mají na svědomí přerozdělování ohromného balíku peněz zvaného „pojištění“. Člověk platí na sociálním desítky tisíc měsíčně, pro případ, že by se něco stalo. Když se pak opravdu něco stane, například když rok před stávkou státních úředníků přijde o práci, tak za 3 měsíce kdy práci nemá, dostane směšnou napodobeninu toho, co státu zaplatí za jediný měsíc. To je výsměch ke slovu pojištění a nemělo by se to tavůbec jmenovat. Podobné je to s pojištěním zdravotním, jedná se o parodii na význam slova pojištění.
Z toho usuzuji, že by bylo vůbec nejlepší tyto služby státu postupně zcela zrušit a ponechat tyto instituty komerčním pojišťovnám a to, zda si člověk za svou osobou těžce vydělané peníze koupí pozemky, zlato či dluhopisy, nebo komerční pojištění a nebo je prostě prožere, případně věnuje zbytek na charitu, tak to bych ponechal na odpovědnosti jednotlivce. Stát totiž s utrženými penězi hospodaří nehospodárně, neefektivně a vůbec špatně.
Příkladem může být „milá“ paní na úřadu práce, která mne velmi nevybíravým způsobem poučovala, že v dotazníku vyplněná pozice Quality Assurance Manager vlastně neexistuje, protože to není česky, a protože na to nemá v číselníku položku, a že já když na tom trvám, a nepodřídím se, že jsem vlastně arogantní a drzý - a to doslova. Říct něco takového tátovi od rodiny, no na to člověk už musí být povýšený. Nadto, když jsem se téže úřednice zeptal, proč že je těch peněz tak málo, co mi připsali, tak že je to prý maximum. Opáčil jsem, že je to směšné, že to jsem státu dal za poslední rok měsíčně, tak ona zase na to, že ona prý státu také odvádí velké peníze. Vysvětlit této paní, že státu neodvádí vůbec nic, ale že je státem (také z mých peněz) placená, jsem považoval za zbytečné mrhání mým časem, takže to bylo takzvaně na půl huby za odchodu a mezi dveřmi. Každý, kdo něco podobného zažil, musí být takovým systémem znechucen.
A to když pak ještě takovíhle začnou stávkovat... no comment.
Další moje většinou zcela politicky nekorektní články naleznete zde: http://dalibormusil.blog.idnes.cz/
