Může být komunismus „dobrý“? Ne! Nemůže!

V poslední době slýchávám z úst lidí kolem že „myšlenka komunismu je dobrá, ale je to utopie“. Je to tak opravdu? Osobně jsem přesvědčen že nikoliv. Komunismus už v základu popírá duchovní dimenzi, což má své přímé morální důsledky a tudíž vždy povede k amorálním abnormalitám.  

kolážDMu

Zde by mohl článek končit, více říci netřeba. Půjdeme-li však do hloubky je třeba to vysvětlit.

1) Předně je třeba vzít v úvahu, že komunismus, resp. vědecký materialismus je ideologií konfliktu. Jedna ze  základních tezí hlásá, že třídním bojem a konfliktem nastává pokrok, že tím se lidstvo posunuje kupředu. Komunisté tvrdí, že zničením opozičního názoru, opozičního postoje, nebo opoziční ideologie vyhraje ta lepší strana (pochopitelně je to ta jejich) a tak dochází k pokroku. V podstatě k tomu marxe a Engelse navedl Charles Darwin, když svou idelogii postavil de facto na eliminaci méně schopných jedinců či druhů, včetně člověka.

Toto je zásadní omyl. Konfliktem, případně násilným řešením konfliktu žádný pokrok nenastává. Nastává pouze zmar a zničení něčeho existujícího, většinou na obou stranách konfliktu.

Pokrok, tedy něco nového vzniká právě a jen spoluprácí. To je přirozený pořádek věcí, který lze pozorovat ve všem kolem nás již od atomární úrovně. Kupříkladu kationt a aniont se spojují ve vyšší celek, molekulu. Nikdo zatím nezdokumentoval, že by spolu ionty bojovaly, či jeden druhého eliminoval. Naopak, přirozeně se doplňují.

Polarity světa si všiml kdekdo, včetně mnoha světových náboženství. Kupříkladu protiklady ostrého a tupého se doplňují. Kombinací tupého a ostrého dává vzniknout noži - a hned máme čím si ukrojit chleba. Kdyby ostrá část nože eliminovala tu tupou (střenku), asi bychom si s chlebem ukrojili i ruku.

Je možné utzavřít, že jeden z hlavních pilířů komunismu porušuje přirozený pořádek věcí a proto nemůže být dobrý.

2) Je třeba zvážit historické okolnosti vzniku komunismu. K tomu je třeba zkoumat blíže pohnutky Karla Marxe, který je v tomto ohledu hlavním strůjcem myšlenky. Jaký byl důvod, že tento člověk vymysel, sepsal a uvedl v život tak zhoubnou myšlenku, jako je komunismus? Představme si Karla Marxe v psychoterapeutickém křesle, jak odpovídá na otázky. Terapeut by ho dříve či později vedl k zážitům z dětství.

A zde narážíme na překvapivou frustraci. Jeho matka byla židovka. (nic proti židům, ba naopak) Avšak zamilovala se a vdala za křesťana. Tedy konvertovala, na což její církev pohlížela s opovržením.  Její děti tedy nebyly židovskou komunitou přijímány jako jim rovní (bylo to bohužel tak). Po smrti Karlova otce matka konvertovala zpět k židovství. Křesťanská komunita na to pohlížela s tradiční nedůvěrou a děti z křesťanských rodin to daly nebohému Karlovi znát více než je zdrávo. Nebyl tedy přijímán ani židovskou komunitou, ani křesťanskou komunitou. Nepatřil nikam. Takto vyvržen společností došel k logickému závěru, který ve svých knihách vyjádřil později: „Pomstím se bohu za to co mi udělal!“

A ano, zdá se že se mu to docela povedlo. Jeho dialektický materialismus se jako ideologie podepsala na masivním úbytku věřících všech růzých náboženství... a nejen to, tato v zásadě nesprávná ideologie měla, má a ještě bude mít dalekosáhlé důsledky.

To ale pro nás není důležité. Pokud popíšeme pocity Karla Marxe, myslím, že bude správné, když bude cítit především opuštění, zradu, zlost a touhu po pomstě. Byl až nepříčetně naštvaný, což mu vydrželo celý život. Bylo by vůbec možné, aby motivován těmito emocemi dal vzniknout ideologii, která by byla dobrá, harmonická a vedoucí k dlouhodobému blahu a míru celého lidstva? Spíš asi ne.

Násilné převzetí moci dělnickou třídou jak je popisuje Karel Marx naplňuje přesně rysy pomsty "třídnímu nepříteli :c)"

Je tedy možné uzavřít, že příčina vzniku komunismu je inspirována touhou po pomstě a jako takový nemůže být dobrý.

3) Zdaleka nejvážějším bodem je fakt, že komunismus, resp. dialektický materialismus popírá cokoliv související s duchovní dimezí, tedy i jakéhokoliv Boha. Na živo to poznali příslušníci mnohých náboženství. Mnozí věřící byly komunistickými režimy po celém světě pronásledováni, vězněni, vražděni. Absolutnímu vrcholu se komunistický režim přiblížil v Severní Koreji, kde se jim podařilo jakýkoliv projev náboženství téměř zcela vymýtit a slovo Bůh vymyzat ze slovníků a knih.

Stejně jako v severokorejském režimu, tak i kdekoliv jinde má absence či potlačení duchovní dimenze člověka katastrofální dopady na morálku jednotlivců, skupin i celého národa.

Důvodem je, že člověk je duchovní bytí. Duchovost člověka je podstatou lidského bytí. Násilným potlačením této duchovnosti se z lověka stává pouhý půlčlověk, pouhé chytré zvíře, se kterým může být nakládáno jako s chytrým zvířetem či pracovní silou. Člověk je pak pouhou bezvýznamnou jednotkou, kterou je možné bez skrupulí kamkoliv umístit, či bez mrknutí oka obětovat, nebo i zcela bezdůvodně usmrtit. Tak i mnoho komunistických režimů činilo a některé tak činí dodnes.

Mohu tedy uzavřít, že komunismus popírá základní podstatu lidského bytí a degraduje člověka na úroveň pouhé chytré hmoty či pracovní síly a proto nemůže být dobrý.

Jistě by se našlo mnoho dalších důvodů. Já myslím, že tyto důvody bohatě stačí k tomu, aby byla myšlenka komunismu zavržena jako od špatná již od základu. Tedy to, co může někoho vést k názoru, že myšlenka komunismu je dobrá, není idealismus, ale neznalost nebo jen obyčejná naivita.

Další moje většinou zcela politicky nekorektní články naleznete zde: http://dalibormusil.blog.idnes.cz/