Chystá se na nás změnový zákon hrubě zasahující do rodinného práva a především do práv dětí. Paní poslankyně Pavlína Nytrová se rozhodla to tak nenechat a zabránit přijetí drzého zákona. Podpořme jí.
Chystá se flagrantní přepsání zákonů v oblasti rodiny kvůli nátlaku titěrné menšiny (viz níže), ale já se ptám - a co práva většiny? Proto jsem paní poslankyni podpořil dopisem.
Paní poslankyně, díky za Váš postoj a práci ohledně chystaného nestoudného zákona adopce dětí homosexuály. Také díky za (spolu)organizaci petice.
Sám jako otec 6 dětí vím, že děti potřebují jak otce - muže, tak i matku - ženu.
Už v letech 2005-2006 jsme již tehdy poukazovali na salámovou metodu a co neodvratně přijde po schválení takového zákona, jehož praktická účinnost byla, jak po letech vidíme, pouze minimální. Mezi lety 2006-2014 využilo zákon pouze 1812 párů, což je nějakých 0,018% naší populace, tedy nikoliv 4% jak uvádí tato nátlaková hnutí nebo dokonce drzých 10% jak je uváděno v některých studiích na jejich podporu.
Je tedy otázkou, zda se tedy vůbec věnovat nátlaku takovéto skupiny na půdě Parlamentu ČR, když je jich tak málo.
Navíc je zcela jednoznačné, že přijde další požadavek - a to na adopci nejen dětí partnera, ale všech dětí bez rozdílu.
Současné nebezpečí zákona spatřuji ve třech odlišných doménách:
1) část promiskuitních především gayů než leseb není výhradně homosexuálních, ale trpí i jinými zvláštnostmi sexuality - úchylkami, včetně pedofilie. Připomenu jen hnutí NAMBLA, usilující mezinárodně o uznání a jejich neoficiální a u nás zatím ze strany pochodu nepovolenou účastí na pochodech tzv. "hrdosti" homosexuálů. Nicméně účast svědčí o existenci takového jevu. To může vést k flagrantnímu porušování práv dětí, jelikož sociální pracovnice již nebudou moci zabránit adopci, naopak, dojde k nátlaku na povolení jednotlivých adopcí ze strany nátlakových skupin pod hrozbou antidiskriminačního zákona.
2) většině homosexuálů o adopci vlastně vůbec nejde. Mnoho z nich si chce pouze zvýšit podlomené sebevědomí, ale politický důvod je mnohem nebezpečnější. Po nepokojích ve Stonewallu (1969) se homosexuální hnutí radikalizovalo a vydalo svůj vlastní Manifest (1971 http://legacy.fordham.edu/halsall/pwh/glf-london.asp), s jasnou linkou anarcho-feminismu, který na prvním místě uvádí důvod jejich pronásledování - rodinu a mužsko-ženské stereotypy v ní. Postupem let se kolem myšlenek manifestu uskupila feministická a gay-osvobozenecká hnutí, které si již neberou servítky a dělají vše pro to, aby rodinu rozebrali na prvočinitele a zcela ji zrušili.
3) bod 2 vede v realitě, která je již vyzkoušená, k pozbytí důvěry v institut rodiny a to v zemích, kde byl takový zákon (redefinice manželství/rodiny) přijat. Příkladem budiž Španělsko, kde je zlomový moment jasně patrný. (viz odkaz: http://loveledushere.blogspot.cz/2015/04/graphs-how-redefining-marriage-in.html) V tomto případě jde už o ohrožení státu a jeho ekonomiky, neboť je prokázáno, že lidé žijící na hromádce (tedy nestabilně), nebo žijící sami, mají prostě daleko větší náklady na život, především na bydlení. To je i jeden z důvodů, proč by stát měl podporovat rodinu a proč by neměl podporovat věci rodinu zrušující - protože je to pro stát výhodné. Přijetí zákona by znamenalo přikročení k pomalé státní sebevraždě.
Mimo tyto 3 body se zkuste zeptat kolegů poslanců, zda jsou pro přijetí uprchlíků a zda jsou pro adopci dětí homosexuály. A pokud odpoví 2x ano, s veškerým respektem k Islámu, co si myslí, že se stane za 30 let, až se muslimská obec rozroste? Jak by se asi dívali na státem protlačovanou homosexualitu? Zde se humanistická ideologie dostává do úzkých resp. do konfliktu sama se sebou. Chápu ale, že za 30 let tu většina z nich nebude, a že je jim to v rámci humanismu prostě jedno.
Osobně mi osud našeho státu jedno není, protože zde budou žít ještě děti mých dětí, které, jak doufám, budu mít tu šanci poznat osobně. Tak hlavně kvůli nim. Proto Vám držím palce.
