Ťufíkova dobrodružství

Divísek nám povyrostl, ale i tak se stále má čemu divit a co poznávat. Naše zahrada je pro něj jedna velká učebnice. Učí se na ní přírodní zákonitosti, pokouší se budovat biotopy a lovit beze zbraní . A jednou našel Ťufíka.

Ťufík, abyste rozuměli, bylo ptáčátko sýkorky modřinky, které patrně nezvládlo první pokus o vzlet. Synek ho zachránil před našimi nenechavými kočkami a jal se ho, s pomocí tatínka, zachraňovat.

Asi tušíte, jak to dopadlo a empatičtější z vás si umí představit ten smutek, který Divíska na pár dnů absolutně ochromil.

Dětem, jako je Divísek, je zbytečné vysvětlovat, že ptáčata z hnízda vypadlá zřídkakdy přežijí už samotný pád a pokud ano, že zpravidla nejsou schopna si něco ulovit či nasbírat a že zpravidla pokus o jejich záchovu nedopadá dobře.

Divísek ptáčátko pochoval a bylo hrozně těžké ho rozptýlit od jeho zármutku a pocitu selhání, nesplnění slibu, které (i přes naše vysvětlování) ptáčkovi dal.

Mám úžasného manžela a Divísek tatínka, to jsem vám tu tuším, už párkrát napsala. Ten vymyslel projekt, že budeme Ťufíka brát všude tam, kam by se určitě hrozně rád podíval. Ne, neděste se, nejde o nic morbidního, zkrátka nechal vyrobit samolepky, které teď Divísek zanechává v cíli všech jejich cest.

Takže, až uvidíte tohle, moc prosím, nechte vzpomínku na Ťufíka žít dál a naopak, pokud znáte místa, kam by se měli Divísek s Tufíkem podívat, budeme rádi za všechny nápady.