Dášo, přeji Vám hodně štěstí a spokojenosti. Vaši spokojenost přeji i sobě, chci znát aspoň jednu pozdní maminku, která si své mateřství užívá. zatím znám jen ty utrápené, osamocené,odvzdané.

To je mi líto, milá jmenovkyně. Omlouvám se, že své štěstí takto křičím do světa, a celým srdcem doufám, že tím nesypu sůl do otevřených ran, to rozhodně není mým záměrem, Daši. Spíše, že nikdy není pozdě a že naděje umírá poslední. Mám životní heslo "hůř už bylo". Proto i Vám přeji, aby už bylo jenom a jenom líp

Ano a přesně touto vsuvkou " Nejspíš protože jsem ta postarší, životem unavená, dítětem utahaná a otrávená matka a hodlám ho nechat růst jako dříví v lese", jste dala najevo, že jste chtěla upozornit na slova, která jsem použila v blogu. Na slova, za která jsem byla v diskusích mnohdy napadána...a zde je vidět jak špatně jste blog četla, a nejen Vy! Zřejmě už se na Vašem blogu jiného tématu nedočkám, je to tak trošku "k zasmání". Dášo i Vám slibuji, že za čtyři roky napíšu paní Demlové stav míry mého studu za svá slova v mém blogu

Hm...jak je to s těmi husami? Jooo, ty potrefené kejhají...

Kéž bychom tu dětskou radost z poznání uměli mít co nejdéle. A co nejčastěji.

Jano, souhlasím s Vámi