Dcera chodí do druhé třídy a byť není ve třídě s inkluzí, nestíhají a jsou stále pozadu s učivem, protože i některé "zdravé" děti mají občas problém s učivem. Za každou cenu začleňovat vechny a všude je cesta do pekel, ale pro některé je to skvělý způsob jak si dělat kariéru :-( Děti s handicapem, které na to mají, jsou již nyní začleněny, ale začleňovat tabulkově je .....

Tak pan poslanec odpověděl blogem. Škoda, že opět bez diskuse.

Už vidím nadšení těch pedagogických pracovníků, jimž se počet dětí ve třídě navýší a ještě do výuky přibude asistent (nebo i tři). To podle mne zkrátka bude na úkor všech...

Taky mne ta uzavřené diskuse pod blogem poslance překvapila. Neměli by ho lidé zajímat?

Vážení a milí diskutéři. Všem Vám moc děkuji za vyjádření. Důvodem mého blogu bylo, že se snažím ovládnout své obavy a emoce a najít na situaci, která je, dle všech indicií, nevyhnutelná, nějaký kladný pohled. Snažím se porozumět pohnutkám iniciátorů a jejich postupům. A především, snažím se najít, jaký postoj mám k nastalé situaci zaujmout. Musím říci, že i já jsem velmi skeptická vůči inkluzi, a to hned z několika důvodů a) o zařazení dětí se zvláštními potřebami budou rozhodovat lidé, a ti jsou, jak známo, chybující. Obávám se, zda budou naslouchat i názorům rodičů, vychovatelů z předškolních zařízení a ošetřujících lékařů ??? b) jakým způsobem (v jakých prostorách a za jaké peníze) bude dodržen slíbený nízký počet dětí ve třídách tak, aby je příslušní výchovní a vzdělávací pracovníci byli schopni zvládnout??? c) osnovy jsou už v této chvíli nadupány a učitelé stěží stíhají vyhovět všem dětem včetně těch s různými poruchami pozornosti a dyslexiemi. Jak bude dopadat plnění osnov, když bude učitel muset výrazně zpomalit výuku ??? d) jak pružně bude probíhat dodávání asistentů, jejich aklimatizace na příslušné zařízení, konkrétní dítě/děti, tamní kolektiv, tempo výuky a dovzdělávání ??? e) zda bude zřízen nějaký kontrolní orgán, který bude připouštět přemisťování děti do vhodnějších vzdělávacích zařízení a který bude mít právo veta v případě, že dojde na naše obavy a tento systém "unifikace" (jak zde již jeden diskutér, pan Černý, nadnesl) bude naznán disfunkčním. Tedy zdali bude mít v tomto případě někdo rozhodovací slovo a do jaké míry do toho budou moci zasahovat rodiče dětí obecně.

P.S. Také jsem moc ráda, že mé dvě starší, dospělé, děti, tento systém minul. Jsem ale také rodič batolete a pedagog.

Vy se prostě snažíte vždycky v bahně najít nějakou perlu, která vám vynahradí to, že se budete celej život ráchat v bahně. Ono je někdy dobré si přiznat drsnou realitu a přestat věřit, že někdo z těch mocných se pokouší o nějaké dobro. Není to tak. Jim jde pouze o moc a o nic jiného.

O unifikaci obyvatelstva se pokoušeli přes školství už komunisté. Dnešní vládnoucí se poučili z jejich chyb a tak doufají, že mají větší naději na úspěch.

Já jsem celkem rád, že má děti už školním lavicím odrostly.

Což opět dosvědčuje, že empatií neoplýváte. Škoda. Zdravého rozumu je nám třeba...

Pokud bude zavedena inkluse všech postižených (čímž nemyslím třeba to, že dítě, které je mentálně v pořádku, ale pohybuje se na vozíku, nemůže mít prostě jen vybudované nájezdy a jinak se se škole cítí dobře), tedy ačkoliv nejsem prognostik, tak předpovídám, jak to dopadne: bohatí dají své děti do soukromých škol, kde žádní mentálně postižení nebudou, a pro chudé zůstanou školy státní - viz Džungle před tabulí nebo ještě pro pamětníky film: Panu učiteli s láskou. Pěkně ukazoval úroveň středoškoláků (!) ve státních školách. Myslím, že takhle jednotnou školu si nedokázal představit ani profesor Nejedlý!

Myslím, že se ptáš velmi dobře. Za mne určitě ještě otázka, zda je vůbec možné uvolnit tolik finančních prostředků (a odkud) , aby mohlo být ve třídách 17 žáků, když už dnes (při běžném počtu kolem 30 dětí na třídu) školám peníze chybí. Pokud má totiž jít pouze o vyjádření počtu dětí se speciálními potřebami ku ostatním ve třídě, tedy 4:13, znamenalo by to, že např ve třídě, kde je 34 žáků (přesně tolik jich je ve třídě, kam chodí můj syn) by bylo 8 dětí se speciálními potřebami. To je naprosto neudržitelný stav, taková výuka je na úkor všech, a to i za předpokladu přítomnosti kvalifikovaných asistentů.

Mně osobně v obecné rovině ta idea špatná nepřijde. Mám s tímto systémem ze školy, kde to již takto léta funguje dobrou zkušenost. Ty otázky jsou však na místě. Pochybnost, zdali se s tím systém dokáže dobře vypořádat jsou zcela oprávněné. Navíc, alespoň z mé zkušenosti, je velmi složité najít shodu: dítě-rodič- specialista-škola a na jejím základě zvolit tu nejlepší variantu. Je to velmi individuální a to nejen ze strany dítěte.

Vážená paní Stárková, jako rodič zdravotně postiženého dítě jsem zásadně proti inkluzi. Inkluzí jsou postiženi, jak žáci, tak zdravotně postižení a co horší i pedagogové. Zdravotně postižené dítě potřebuje speciální přístup učitele, větší ochranu před kolektivem dětí (oběma směry, je šikanováno nebo šikanuje) a mnohdy předepsanou látku prostě není schopno zvládnout (u psychických poruch) nebo se se po škole pohybovat (u poruch fyziologických). Pokud by každé zdravotně postižené dítě mělo mít asistenta, tady by bylo nutné, aby to byl speciální pedagog, tak si nedovedu představit, kolik by ji na škole muselo být a ty náklady na ně. Inkluzi může podporovat jen ambiciózní sebestředný a bezohledný jedinec. Proto vám přeji, aby vaše dítko bylo zdravé a vzdělávání probíhalo ve třídě dětí se stejnými schopnostmi. Jinak náš školní systém půjde do Brusel, ale on už tam mílovými kroky kráčí

Pane Kantorku, hluboká úklona před Vámi.

Dášo, vsaďte se, že neodpoví.

Víte proč?

Protože Vaše otázky a Váš přístup je to, co těmto technologům sociálního barbarství vadí.

V medicíně se nové postupy nejprve zkoušejí ve zkumavce, poté na prvocích, posléze na králících, opicích a poté opatrně na člověku. Když něco nefunguje, škodí apod. , pak se s tím skončí.

U inkluse /která se týká všech dětí, tedy i případných budoucích elit/, se cosi rozhodne, bez adekvátní diskuse, přípravy apod. a pak se to politicky prosadí. Za 10-15 let možná někoho napadne, jak toto zdevastování vzdělání zase aspoň trochu hodit zpět. Opět se bude v parlamentu řečnit, místo toho, aby se podobné věci neopakovaly a poslanci s těmito návrhy byli vsazeni do klády na Staroměstském náměstí.

Jsem šťastný, že mé tři děti již opustily škamny, mám však strach o své vnuky. Nemyslím, že by je obohatilo společné vzdělávání s mentálně postiženým dítětem, které bude nešťastné, neboť trojčlenku nepochopí ani po mnoha letech. Vím však jistě, že mé děti mají výrazně sociální cítění a své vzdělání uplatňují v pomoci těm, kteří měli menší štěstí v životě.

Vám karma