Já musela dnes hrát na syna svého bratrance (5 let). Všichni ostatní už to vědí... Ale bylo to takové tajemné, čekat, až zazvoní zvoneček.

Já si myslím, je to správný přístup Dášo

Dášo, děkuji, mám to (ač nevěřící) velmi podobně.

Ježíšek a další zázraky pro nás patří do skupiny cenných hodnot, které se přenášejí v rodině a nemá smysl je vnímat jinak.

Čert s Mikulášem byli pro mé děti vždycky hra (stejně si tím nebyly jisty :-)), ale Ježíšek, ten k nám svým způsobem chodí dodnes.

Malé děti byly někdy v předškolním věku přizvány k tajuplné hře, v níž se i ony samy postupně staly Ježíšky. To už význam Vánoc v křesťanském slova smyslu samozřejmě znaly. A dneska? Nejmladší člence domácnosti je skoro třináct a každý rok k nám chodí. Ježíšek.

Jen ty dopisy mu nepíšeme za okno, ale na facebook, protože nás život rozfoukal po celé republice :-).

Díky za článek.

Dášo, cítím to tak stejně a jsem moc ráda, že na to tajemno po létech moc ráda vzpomínám, zrovna jako mí synové.

Diky babicce a dedovi to bylo jeste tajuplnejsi, deda tam vnasel i cerne labute a letajici prasatko mi bylo pripominano tak casto, ze jsem tim pobavila spolecnost pri posledni vernisazi, kde se takove nachazelo - velikosti vlcaka, ale bylo z polodrahokamu. Vanoce jsem i bez stromecku a kapra v zahrade slavila stejnym zpusobem, vsichni neco dostali, dokonce i myvalove, ma ted dve mladata, vcera je privedla ukazat

Preji vsem krasny rok a pokud mohu - prosim bez slunicek a pravdolaskaru. Z techto slov par lidi udelalo nadavky a nelibi se mi to.