Přesně tak jsem to myslela. Ne se za každou cenu nutit být doma, ale na druhou cenu na co mít dítě, kterému se jste schopna a ochotna věnovat jen před usnutím a o víkendech a to kdoví jestli)... proč vlastně??? Na druhou stranu, pokud vím, že těch pár hodin, co na dítě mám, hodlám strávit s ním a naplno, tak proč ne chůvu? Ale myslím si, že i v takovém případě je lepší jeho domácí prostředí a nikoliv kancelář matky jen proto, aby sobě a okolí okatě deklarovala, jak zvládá obojí naráz...

Mně se moc líbí tvrzení, že důležitější, než být s dětmi pořád, je být s nimi pořádně.

Přesně tak, některé jsou s dětmi pořád, protože to tak "má být" a jsou otrávené, děti odhánějí a touží po chvilce klidu. To určitě neprospěje ani jim ani dětem. Stejně jako autorce i mně vyhovuje, že se člověk může rozhodnout a zařídit, jak to zrovna jemu vyhovuje. Někdy tedy s ohledem na partnera. Já jsem si s dětmi doma připadala jak pes u boudy s opravdu krátkým řetězem. A naopak moje matka byla trochu znevažována, protože se mnou byla doma až do mých pěti let. V té době se to moc nenosilo a děti se záhy odkládaly do různých státních zařízení, zůstat s dětmi doma tak dlouho, bylo považováno skoro za buržoazní přežitek.

Jaký si to člověk udělá, takový to má a to by mělo být prioritou.