Celé je to moc pěkné, ale tohle mě krásně dostalo:

A tak si říkám, že ten déšť je tak trochu jako můj dědeček. Dokud jsme ho přemlouvali, tak ne a ne přijít. Jakmile jsme mu dali čas, je tu.

Zdroj: https://dagmarstarkova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=673485

děkuji, Zdeni

Krásné vyprávění.

Moc pěkná vzpomínka:-)

Taky mám v paměti "prázdninovou" studánku, ale lesní. Jezdili jsme k tetě do blízkých Radešovic, a na koupání chodili přes les. Tam byla nádherná studánka, a v ní strojovým způsobem plavaly žabičky cca 3cm velké. A bylo jich hodně. Úplně mi jako holce učarovaly. Od té doby jsem takové neviděla.

Jo, dětství...nádhera!:-)

to muselo být krásné

Byly doby, kdy ženy nespaly a pracovaly pro blaho svých rodin. Kolikrát máma zvládla přes noc vyžehlit dva koše prádla a upéct buchtu. :-O

I to sucho bylo, budete mít jen jeden bazének a jestli vycákáte vodu, další vám nenapustíme a babička provázkem zkoumající hladinu vody ve studně a k tomu všemu trvale podmáčená louka, kde byl prý nepoužitelný pramen. Letos vypadá jak Sahara i ta...

Já si právě taky říkám, jak to ty ženy (mamka, babička a tety) zvládaly a jak je možné, že já si je pamatuji jen u té kávy, ale ony se musely honit jako blázen. Když si vezmu, že mamka čekala, až přijdu ze školy, sedli jsme na bus i s kočárem s některým z mých sourozenců, jeli jsme přes celé město, pak ta zahrada, večer návrat stejnou cestou, doma zpracovat, co jsme donesli a druhý den nanovo. A když chodila do práce, tak jsme tohle absolvovali, když z ní dorazila ona. A netuším, kdy doma uklízela, prala a tak.

No my na té zahradě také neměli nic na koupání, jenom vanu. Ale bylo to supr.

Konečně nějaký lidský blog....

děkuji moc

Moc hezké...my jsme studánku neměli, jen normální kohoutek...

Tohle ti sedí

děkuji, Jani, pochopila jsem

Letní vzpomínání... Moc príma.

děkuji, Nadi

Hezky napsáno. Mám podobné vzpomínky,

děkuji