To je šílené.

http://svobodnenoviny.eu/juvenilni-justice-uz-odebira-zenam-nenarozene-deti-cisarem/

Je to nerozumné,ale taky úžasné a já jsem moc ráda,že jsem třikrát rozumná nebyla.

A tak jsem se tak zasnila...Dášo, ono je to jedno. Osud se stejně prostě zařídí a Univerzum se nakonec báječně baví. Měla jsem děti mlada, měli jsme "dva hrníčky, čtyři talíře", bylo mi 20 a 23... a docela jsem se těšila, že ještě relativně mladí začneme cestovat a užívat si. No jo...do toho rozvod...a tak.

A po mnoha letech nový vztah. Já své velké děti, on své malé děti (o víkendech u nás, pak ani to), 2 společné kocoury. Těšila jsem se na pohodu, klídek, výlety, divadla. No a zase je to jinak. Děti bydlí u nás a zrovna před chvíilkou jsem znechuceně zavrhla názor "mladé", že otep v v druhém pádě je "otepY" podle vzoru předseda. Tak jsem se na Vašem blogu zrekreovala...díky a karma.

Přesně tak, Jani. Já vždy toužila po veliké rodině, ale můj první manžel, jedináček, tvrdil, že "svět je zařízen pro 2 děti". Pak jsem s těmi dvěma dětmi byla roky sama a osud mi přivedl do cesty mého současného manžela, kterému osud děti nedopřál. Našeho synka jsme ani neplánovali ani o něj nijak neusilovali. Příroda nám v něm nachystala nádherný dárek. A tak máme o povyražení postaráno, v aktivitě si udržíme svaly i šedou kůru mozkovou. A nějaká puberta? Proti tomu, co jsme s manželem každý zvlášť prožili, je puberta procházka růžovým sadem, na kterou se těšíme.. Držte se, a mnohokrát děkuji, Vaše slova jsou mi vždy neuvěřitelnou vzpruhou.

Pocházím ze tří dětí. Když čekala maminka třetí, řekla jí teta že je blázen, přivést do té bídy třetí dítě. Paradoxně jsme nikdy žádnou bídou ani emoční ani materiální netrpěli, spíše naopak. Mám širokou rodinu, která je pro mne ohromným bohatstvím. Bratr má děti 4, sestra 3 - jak můj bratr říká, kdo jiný než vzdělaní a zabezpečení lidé by měl mít hodně dětí, vždyť děti jsou naše budoucnost! Já sama mám jen 2, protože jsem nejdříve musela "poručit větru a dešti", aby to druhé přišlo přirozeně.  Vám 

Helo, když musíš, tak holt musíš

Opět hezké Řadím Vás mezi mé oblíbené blogerky:-)

zapomněla jsi na srdíčko

Neumím si představit život bez dětí, je to moje bohatství. A vůbec od nich neočekávám, aby se o mě ve stáří staraly, při zvyšování hranice věku odchodu do důchodu to ani nebude reálné, budou rády, že si poradí sami se sebou.

Moc lituji všechny ty, kteří takto obdarováni nebyli a nepoznali ty radosti, které s dětmi přicházejí.

Marie, naprosto s Vámi souhlasím. Jedna moje věřící kamarádka říkává, že "děti jsou jediné bohatství, které si s sebou snad budeme moci vzít do Království nebeského". I proto své děti vychovávám tak, aby neměly ruce levé, měly srdce otevřená a hlavu na správném místě . Krásný den Vám i Vašim dětem

Dášo, mám dítě. A počala jsem ho z lásky, stejně jako Vy. Bylo mi 25 let a cítila jsem, že dítě chci. Nyní je mi 35 a cítím, že už nechci, a vlastně bych ze zdravotních důvodů mít neměla. Ovšem zakázané to nemám. Ale poručte ženě, když má své - chci miminko a proto poručíme větru, dešti a miminko bude! A ono má pak spoustu nemocí, trápení, stejně tak i maminka a nakonec ve výsledku všichni okolo..někdy je opravdu třeba zapojit rozum. Dle vyjadřování se v článcích jste normální inteligentní žena, nemám potřebu Vás "odsuzovat", jak bohužel pochopila spousta žen z mého blogu. Naštěstí se našlo pár rozumných názorů, ve které jsem věřila. Znovu opakuji, ač píšete článek o svém štěstí s teprve šestiměsíčním miminkem, já Vám přeji, a to opravdu upřímně, aby vás všechny v rodině to obrovské štěstí neopustilo!  Jen doufám, že nejste jedna z těch, co by nakonec ještě chtěla poznamenat na mou adresu, že vlastně ani není rozumné mít děti...to by byl konec!

Mirko, ač si myslíte opak, já Vám rozumím. Neodsuzuji Vás, stejně jako si nepřipouštím, že byste Vy měla právo odsoudit mne. Omlouvám se, že jsem Váš blog dvakrát použila jako inspiraci pro blog svůj. Nebyl v tom zlý úmysl.

Jak píši  v tomto blogu, každá matka by měla mít právo se rozhodnout, zda o další dítě stojí a kdy, a nesoudím nikoho (žádnou), když se rozhodne, že nikoliv. Vy máte jistě své důvody, proč další dítě nechcete a nikomu nepřísluší je soudit. Oproti tomu my jsme s manželem měli v sobě tolik lásky, že vděčíme osudu za šanci našeho syna mít, vychovat a předat mu to nejlepší, co v nás obou je, že mám synka a doufáme, že jsme na správné cestě. Dřív jsme se s manželem totiž ani potkat nemohli, ale to je příliš osobní na popis v blogu. Stačí napsat, že naše setkání bylo vpravdě osudové..

Mám jedinou prosbu. Nikdo Vás neodsuzuje za Váš názor ani za jeho prezentaci. Já osobně jsem přesvědčena, že na něj máte absolutní právo. Zamyslete se, ale, prosím "Opravdu znamená, že Vás pochopil jen ten, kdo s Vámi bezpodmínečně souhlasí??? Hezký den

Ano, je.

Děkuji, pane Irein(e?) 

...co dodat? jedno dítě  z lásky ..druhé aby se dozdělila láska stejným dílem a ty ostatní...promiňte mi ten výraz je pouze zdroj peněz jak je tu zvykem....

To je ale hloupy nazor. Deti mohou byt zdrojem penez az dospeji a osamostatni se. A to jen za predpokladu, ze jsou dobre vychovane.

Jak jinak chcete své geny - a dle foto i své půvaby - přenést do další generace. Je to ta nejrozumnější věc na světě, kterou můžete udělat.

Děkuji za kompliment, Jiří.