Jako velký a dlouholetý milovník Šumavy,odvažuji se podělit o pár svých poznatků,zážitků ze svých návštěv.
Jedeme do oblasti kolem krásného města Sušice,a na návštěvu několika svých přátel a opravdových šumaváků k tomu!
Praha-Strakonice upaluju co to dá,směrovka na Horažďovice dělá divy,což způsobuje zpomalení jízdy a blažený výraz,ale stále ještě obrovskou nedočkavost a vnitřní pohon jaderné elektrárny! No,nic,krajina se nádherně mění,ale co nastává následně k Rabí,to již začíná být na pováženou! I při malém provozu bych se měla pečlivě věnovat jízdě,leč-kdo by se nekochal! Nádherná scenerie začíná,můj blažený výraz se mění v přitroublý pohled Jaška Hlupáčka,jenž v tombole vyhrál polárkový dort a silnice mi nestačí,chtěla bych vznášedlo a nemíjet se s ostatními,pustit volant,tleskat,halekat,oslavně tančit,nevím co všechno,ale jsem potichu,velmi soustředěná na své dojmy a pocity,blažená z té samoty vnímání,točím volantem a ten šílený výraz mimických svalů nestačí,začínám mluvit nahlas a říkat někomu a přitom všem,co je to za krásu a ptám se,zda to také tak vidí a cítí.Prostě začínám šílet blahem!
Sušice-to už jsem „doma“!Povolenou rychlostí projíždím,nejen kvůli ostražité místní policii,ale kvůli své agonii,kterou si udržuji dále směr Kašperské Hory,Srní a kterou si prodlužuji každým metrem,kolem každého důvěrně známého stromu,plotu,baráčku,hospody,zatáčky,následně řeky,lomu,osady,kempu,mostu,cestou statných smrků do vysokých kopců,tiše si šílím,zmocňuje se mě prazvláštně,ale jednoduše krásný pocit něčeho dokonale příjemného,naprosto pohlcujícího,naplňuji se tím k prasknutí až do samého vrcholu, odbočuji na most směr Annín,no a tam je pro mě stopka! Stojím na tom malém mostku přes Otavu,ale to už jsem v opravdové extasi,vnímám tu prudkou tmavou vodu,skaliska kolem,neskonalou vůni přírody a všech čarokrás,které tohle jedineční místo nabízí!! V mrákotách slušně pozdravím a poděkuji,že jsem opět zde!
A takhle to mám vždy! To není příběh jedné cesty! To je začátek každého románu na Šumavu!
Už jen pár metrů,projet kolem historické sklárny,jsem v tom malém údolí a vidím chalupu,kde mě čekají,kde mě před časem přijali mezi sebe,kde mě pohostí svojí jedinečnou,osobitou filosofií,životním nadhledem,moudrostí,budou vyprávět své neskutečné příběhy,zážitky,rodinné trable,historii kraje,legendy,pověsti,drby jeden o druhém,..prostě si toho všeho užiju ve velkém a na to se těším stejně jako na celou tuhle „jízdu“ za nimi a tam.
Protože je to vážně velká jízda,opravdová ve všem a o to se vám chci příště podělit.
Tak zatím,Vaše Furiantka
