Tuhle jsem naskočila na plošinu tramvaje,bylo hnusné počasí,všichni „zarmoucení“, ale já??
Jsem se natlačila ke krásné slečně,která se původně tlačila na naplněné dveře. Půvabně se na mně usmála nádherná tvářička,visící za madlo, a mě nenapadlo nic jiného,než jí připomenout,že nám zazpívala na krásném koncertu, pro jednu nadaci a že se jakoby známe.
Jak jsem byla potěšena,že ta půvabná slečna si nejen uvědomila můj obličej,ale i si vzpomněla na ten hezký večer,kterého se zúčastnila, a proč! Bylo to po roce.
Věděla o Benefičním koncerut pro Nadaci Femina -podpoře ženám po transplantaci prsu.
Když jsem ji při této příležitosti oslovila,“napínala“ mě jen dva dny,aby zjistila své závazky a mohla tak potvrdit svoji účast.Pak spolupracovala jako pravá profesionálka a to bez nároku na honorář,jak se pro tyto akce sluší a patří-ostatně!
V tramvaji směrem do Motola jsme vedly rozhovor a pak při otázce, kam cestuje,jsme zjistily,že na úplně jinou stranu,než potřebuje!
Nevadí!Zasmály jsme se a ona se připravila na zpáteční jízdu. Docela dlouhou-na druhý konec linky a možná někam původně na čas.
V žádném případě si nemyslím,že tato slečna zmeškáním pár minut,prošvihne něco- ve svém životě důležitého-a že by jí to event,nebylo prominuto,neb to vše už jen svojí laskavou přítomností bohatě vynahradí!
Toto setkání bylo pár dnů po jejím návratu z metropole NY,proběhly i nějaké zprávy,úžasné foto,leč já,ani nikdo jiný kolem,si tuto krásku nespojil s ničím jiným,než s příjemným zážitkem v pražské MHD. A vážně jsem jen pozorovatel!
Hodně štěstí a úspěchů v uměleckém i osobním,duchovním a duševním růstu,do krásné doby moc přeji-
Dagmar
