Pokrač. 89 - Jsou chvíle, Neúprosnost osudu ...

      ! Jsou chvíle, kdy jdeš a nebojíš se !!             ! Nebojíš se sebe ani budoucna !!     ! Jdeš, nikam neotáčíš hlavu,  ! !            ! Prostupují tě síly ze  jsoucna  ! !

 

 

Měl jsi být můj štít, má lásko.

Měl jsi být můj štít,

od něhož každý šíp odskočí.

Zatím, nechtíc, přidal ses k těm,

co pronikavěji než-li jiní útočí.

 

Byla jsem samá krev a rána.

Přišel jsi a rány jsi mi pofoukal.

Ještě se v jizvy změnit nestačily,

když mě znovu nůž bezcitnosti lidské ťal.

 

Neúprosnost osudu krutě sevřela mě

jako kletba, kterou já sama nezlomím.

Mám složit ruce v klín?

Mám plakat, osudu odevzdat se trpně?

 

Ne - po sobě nechat Hrubce šlapat,

ještě jim poděkovat -

to já, lidé, neumím . . .

Autor: Dagmar Melicharová | pátek 2.8.2013 13:43 | karma článku: 8,62 | přečteno: 222x
  • Další články autora

Dagmar Melicharová

Měsíček zpívá

19.10.2016 v 17:45 | Karma: 7,56

Dagmar Melicharová

Muchomůrky

5.9.2016 v 17:45 | Karma: 11,92

Dagmar Melicharová

Pokrač. 110 - Vrány letí

15.2.2015 v 18:00 | Karma: 5,82