Přiznej barvu

Prakticky každý má svůj vlastní coming out. Ať už ten tradiční: „Mami, jsem gay/lesba.“ přes méně podstatné události typu: „Mami, obarvila jsem si vlasy na zeleno.“ Když se přeneseme přes zažitý význam spojený s projevením své sexuality, coming out  je každé prozrazení změny. A především překvapení pro zbytek rodiny.

Chtěla bych se vám nyní svěřit s tím svým, menším coming outem. Přišlo to zhruba před čtyřmi měsíci, kdy jsem vynechala ze svého jídelníčku maso. Důvody by vydaly na další příspěvek na blog, ale pro blogery, kteří by si chtěli v diskuzi rýpnout, píšu dopředu, že s „nelidským týráním zvířátek“, „umíráním pro kožichy“ jsem se stihla relativně smířit a řekla bych, že „jé kuřecí je taky maso?“ či „už mi ten steak tak chybí…“ se mě netýká aspoň do doby, než budu chtít otěhotnět.

Trochu jsem se bála, jak na tuto změnu zareagují lidé kolem mě, především tedy rodina. Čekalo mě ale úžasné překvapení. Když jsme s rodiči nakupovali na rodinný oběd a já se zeptala, jestli si něčeho nevšimli, máma odpověděla: „Všimli. Sice nevím, proč nejíš maso, ale respektuju to.“

A to mi vyrazilo dech.
Vždycky jsem věděla, že jsou rodiče velice tolerantní, ale těchto pár slov se stalo důkazem naprosté důvěry a respektu. Od té doby když spolu chodíme nakupovat tofu a sóju, pokaždé si uvědomuji, že se mám v toleranci co učit.

Další krok byli prarodiče, kteří vyznávají opravdu tradiční českou kuchyni zahrnující značnou část fauny. Když jsem přijela, čekaly na mě uvařené meruňkové knedlíky. „Tak třeba zase někdy k masu cestu najdeš.“ říkala babička, zatímco mi nandávala babičkovskou porci.

Nevěřila jsem vlastním očím.

Moje rodina je skvělá. A spoustu (často o mnoho mladších) lidí kolem mě, kteří se považují za liberály a tolerantní přátele, by se od ní mohla ještě hodně co naučit.

A jaké coming outy jste zažili vy? Jak jste na ně reagovali vy či vaši nejbližší?

Markéta Dadáková