Letní alergie na autority

Pozor! Tento článek může být lehce moralizující a také může obhajovat Policii ČR.

Vzpomínáte si ještě na doby, když na základku přišli dva policajti, protože se někomu ztratila peněženka? Pamatujete, jak všichni na chodbě uctivě zdravili dva pány v uniformách, kterým většinou stačil jeden přísný pohled, a peněženka se záhadně objevila? Já ano a policisty zdravím doteď, i když už na základní školu nechodím. Podle mě nás to tenkrát profesoři naučili správně, úcta k nim, rodičům, policistům a starším osobám mi zůstala dodnes.

V posledních třech týdnech se ale ukázalo, že stačí utvořit menší demonstraci a respekt lidí v uniformách (a samozřejmě nesmím zapomenout na ty v civilu!) klesnul až k bodu mrazu. Na výzvy policie už nikdo neslyší, a řekla bych, že ten, kdo by je uposlechl, by se stal terčem posměchu. Jsme snad cvičený psi, abysme poslouchali benga, co nás tu tlučou hlava nehlava? Tlučou a budou tlouct, dokud lidé nepochopí, že když police řekne Ustupte, tak se má ustoupit a ne zvednout prostředníček.

Tyhlety hrdinské činy jsou krásné, ale podle mě už lidé dávají svůj názor najevo dost jasně, když na demonstraci vůbec přijdou.  Dav byl pokaždé poměrně dost početný a nejen díky radikálům, jak se můžeme často dočíst.  Obdivuju lidi, kteří se nesmíří s nepříjemnou situací, ale jdou vyjádřit svůj názor v rámci slušnosti. Protože…

… jak někdo může vůbec chtít, aby jiní občané dodržovali pravidla, když oni sami toho nejsou schopní? Čemu se mají potom nepřizpůsobiví přizpůsobit?  Tomu, že policistům se zásadně nadává, že odlišné názory se nerespektují a ty vlastní se obhajují pěstmi? Tolerance a respekt autorit už zkrátka nefrčí.

PS.: Uznávám, že sadisti se dostávají i na pozice, kam by neměli. Sadisti jsou mezi učiteli, policisty a lidmi, kteří jdou na shromáždění.

Markéta Dadáková