Je 1. máj, lásky čas. Den, kdy se český národ rozdělí na tři skupiny. Do první skupiny se dostanete pouze, když se najde někdo, kdo vás pod rozkvetlou třešní políbí z pravé lásky (a nepodvádět!).
S druhou skupinou se to má tak. Stačí závidět, hrát si na emancipovanou a silnou ženu, případně muže, a dělat, že s příslušníky druhého pohlaví nechcete mít nic společného. Navíc ještě pod silně alergenním stromem. Napadlo mě, že přece musí existovat nějaký střed. A to je právě třetí skupina. 1. máj pro příslušníky poslední skupiny neznamená nic jiného, než jen první květnový den, nepříjemné vzpomínky na prvomájové průvody a znamení, že letní prázdniny už se pomalu, ale jistě blíží. Ráda bych se sama přiřadila do této skupiny, protože si nemyslím, že bych uschla, i přesto, že mě nikdo polibkem z lásky neoblažil. A ani jsem dokonce nikoho nenutila, vážně. Bojím se však, že by mě někdo nařkl z čiré závisti. Ale já to těm zamilovaným párům doopravdy přeji. Je hezké se na ně dívat, jak se předhánějí, aby jim jiná dvojice nezabrala třešeň, a když už najdou opravdu hezkou, růžovou a pořádně rozkvetlou, tak vyndávají mobily, aby to všechno zdokumentovaly a zveřejnily na face… ehm, jakékoliv sociální síti. Dobře, nemůžu zobecňovat a třeba se i dneska najde nějaký zamilovaný pár, který si pod padajícími květy navzájem předčítá Karla Hynka Máchu. Jak se říká, proti gustu žádný dišputát.
Teď bych měla zmínit ještě jednu skupinu a, prosím, neberte si ji nijak osobně. Existuje spoustu lidí, kteří raději o prvním máji píšou na internet, zatímco jim pravý význam tohoto dne uniká. Co si budeme povídat, 1. máj je den lásky, ať si budeme říkat (psát), co chceme. Už to tak zkrátka funguje nějakou řádku let. Sice bude tento článek působit trochu paradoxně, ale pravděpodobně každý z nás v hloubi duše touží dostat polibek od pravé lásky a trochu se pochlubit. Nemám pravdu?
