Není mnoho podobných opovrženíhodných způsobů chování, nežli lhání a vymlouvání se na to, že dopravní přestupek spáchal někdo jiný než já. Vyvazování se z vlastní zodpovědnosti pomocí institutu osoby blízké je plivanec do tváří všem, kteří dodržují předpisy, případně jsou ochotni nést následky svého jednání a platit za své přehmaty. Chybu může udělat každý, nejsme stroje, normální člověk by ale měl mít schopnost se k problému postavit čelem, nikoliv zbaběle utíkat před následky svého neuvážlivého jednání.
Agresivity, především na dopravních komunikacích, přibývá a místo toho, abychom se snažili přiblížit kulturou na silnicích k zemím jako je Švýcarsko, míříme opačným směrem a mnozí zdejší "řidiči" tak připomínají svým chováním spíše mafiány, kteří nemají respekt před ničím a nikým. Pokud k tomu ještě dostanou do ruky institut osoby blízké, na kterou mohou svést své prohřešky, nelze se divit tomu, že to u nás na silnicích vypadá tak, jak to vypadá.
Návrh na řešení této nestandardní situace je proto nabíledni. Primární odpovědnost ponese majitel auta v tom smyslu, že buď zaplatí pokutu na horní hranici sazby, která bude za dopravní přestupek vyměřena, neztratí body a tím ochrání svojí osobu blízkou a poté si to s ní může vyřešit sám (když někdo z nás dvou sourozenců něco provedl a nechtěl to na druhého říct, tak jsme také drželi basu, ale přes zadek jsme od rodičů dostali oba a pak jsme si to sami vyříkali, což mělo zřejmý výchovný efekt), nebo prostě řekne, kdo auto řídil, což v drtivém počtu případů ví, a nechá poté orgány ať věc řeší standardním způsobem. Každopádně je nesmyslné, aby někdo něco provedl, systém jeho prohřešek zaznamenal a poté nebyl schopen toto jednání sankcionovat, jenom kvůli tomu, že někdo zneužije institut osoby blízké a vymluví se tak ze své zodpovědnosti. Toto není o nějakém práskačství, toto je o prostém uvědomnění si faktu, že člověk nese za své činy jistou míru odpovědnosti, kterou by měl každý dospělý člověk, a ještě k tomu řidič, cítit na prvním místě a zároveň o schopnosti uznat svojí chybu.
Ano, mnozí namítnout, že si mají orgány skutečného pachatele dohledat sami a nikoliv přenášet tuto odpovědnost na majitele auta, ale na druhé straně je potřeba si uvědomit, co chceme ze společenského hlediska preferovat - pěstování osobní zodpovědnosti a potrestání skutečných viníků za přestupky, které byly prokazatelně spáchány a především zaznamenány, nebo si dát raději klapky na oči a nechat se obelhávat pohádkou o osobě blízké a podporovat tak nezodpovědné chování a porušování předpisů bez reálné možnosti sankcionovat takovéto chování... Existuje ještě jedna námitka se kterou bych se rád vypořádal a to ta, že mě nikdo nemá trestat za to, když někdo používá moje auto a spáchá nějaký přestupek, případně, že nejsem zodpovědný a nemusím vědět a dokazovat to, kdo si půjčí moji věc. Myslím si, že odpovědí na tuto námitku je použití podobného principu odpovědnosti majitele věci, jaká platí pro střelné zbraně, kdy nemůžete půjčit svoji zbraň jen tak někomu, a jste zodpovědný a musíte vědět komu zbraň půjčujete.
Nejsem dokonalý a sám jsem v životě zaplatil několik pokut za drobné dopravní prohřešky a pravděpodobně se mi to v budoucnu opětovně přihodí, nicméně vymluvit se na institut osoby blízké jsem, byť mě tato varianta také napadla, nakonec nikdy neměl žaludek. Nikdo, ani já, nemá rád placení pokut, ale je potřeba si uvědomit, že v drtivé většině případů, a na silnici to platí obzvláště, pácháme přestupky vědomně, a proto bychom měli být, v případě, že jsme při takovémto chování přistiženi, schopni přijmout následky svého jednání, nikoliv se chovat jak zbabělci a vymlouvat se na neexistující osobu blízkou.
Foto: impuls
