Křováci, Himbové, Zulové a další obyvatelé Jižní Afriky, Namíbie a Botswany. Setkání s nimi bylo okouzlující, stejně jako pohled do jejich tváří...
Zulská šamanka ve Svaté Lucii v JAR se s námi podělila o své schopnosti, zulští bubeníci a tanečníci, kousek od Svaté Lucie, nám předvedli tradiční zulský tanec, charakteristický neuvěřitelným vykopáváním nohou. Hudebníci v pestrobarevných šatech v Hout Bay u Kapského města v JAR nám hráli na přivítanou, když jsme se vraceli z ostrova tuleňů. Náš průvodce po Cederberg mountain v JAR patřící k Sanům, napůl vizáží připomínající Jamajčana, měl neskutečné znalosti přírody, věděl vše o každé rostlině, či zvířeti. Zničeho nic se ztratil v bushi na 20 minut, aby se vítězoslavně vrátil se škorpiónem na ruce, za chvilku měl v ruce želvu...
Návštěva kmene Himbů v Kamanjab na severu Namibie byla zážitkem. Víte, že se Himbové údajně myjí 3x za život - když se narodí, když se žení (vdávají) a když zemřou, překvapivě nijak nesmrdí a mají krásné zuby. Svoje typické "dredy" si himbské ženy vytváří za pomoci pasty z hlíny. Touto pastou je potřené celé jejich tělo. Himbské ženy na sobě mají cca 12-15kg ozdob. Vzhledem k tomu, že jejich povinností je taktéž nosit vodu, bývají často silnější než muži...
Křováci, neboli Sanové z Gwety v Botswaně jsou možná tou nejzvláštnější skupinou lidí, se kterou jsem se setkal. Dokáží žít téměř bez vody, tu si obstarávají z rostlin, jejich kořenů, či jiným způsobem, takto jsou schopni žít v savaně dlouhé dny. Jejich jazyk zní jako mlaskání, pro Evropana téměř nevyslovitelné, respektive nevymlasknutelné. Pozor mlaskavý jazyk má jeden velmi praktický důvod. Křováci se musí v bushi dorozumívat na delší vzdálenosti a v otevřené krajině, na vzdálenost několika desítek či stovek metrů, jim to mlaskání umožňuje lépe, než "obyčejná" slova v evropském pojetí. Projížďky na mokoru v deltě Okavanga se zkušeným polerem za zády budou vždy patřit k tomu nejpříjemnějšímu, na co si vzpomenu. Řídit mokoro není nic jednoduchého. Rychlost i směr se určuje pouze odpíchnutím bidla a postojem polera na loďce.
Jednou z nejznámnějších čtvrtí Johannesburgu je Soweto - místo, kde jsem se mimo jiné setkal s matkou 4 dětí, která nás pozvala k sobě domů. Tradičně jsme se stali zájmem dětí. Soweto je ale především místem, kde bylo v roce 1976 zahájeno studentské povstání proti apartheidu (tehdy proti zavedení Afrikánštiny jako jazyka, ve kterém se má studovat a skládat zkoušky). V Sowetu bylo zavražděno mnoho studentů, mimo jiné i Hector Peterson - 13-letý školák, který byl první objetí a po němž je dnes pojmenováno muzeum odkazující na tyto události.
Krátké, cca 5-ti minutové, video s hudebním podkresem od Ladysmith Black Mambazo je prezentací výše uvedených fotografií s doplněným popiskem ke každému obrázku. Věřím, že při poslechu tónů Ladysmith Black Mambazo si vychutnáte pohled do tváří Afriky s pravou africkou atmosférou. Video lze pustit v nižším i HD rozlišení.
Hezký den..
