Schopní lidé se budou mít vždy dobře, neschopným nepomůže ani ČSSD

Někteří lidé propadají falešné představě, že existuje někdo, kdo zařídí, aby se měli lépe bez svého vlastního přičinění. Tito lidé se nikdy nebudou mít dobře, nebudou spokojeni a budou vždy nadávat na ty, kteří se dobře mají. Nesnesou totiž fakt, že jiní mají úspěch, nebyli totiž vychováni k tomu, aby úspěch oceňovali a snažili se o něj sami přičinit, ale k tomu, aby dávali vinu za své neúspěchy všem jiným, než sobě.

Odmyslím-li všelijaké vykuky, podvodníčky a různé příživníky, dá se říci, že cesta k úspěchu vede přes tvrdou práci a permanentní sebezdokonalování. Být dobrým účetním, truhlářem, dobrým obchodníkem, dobrým ředitelem podniku, učitelem, řidičem, lékařem, sportovcem a já nevím čím vším stojí osobní úsilí. Pokud člověk sám nechce a především proto něco sám neudělá, tak dobrý nebude. Denně se setkávám s lidmi, kteří mají určitou míru úspěchu, od méně úspěšných po velmi úspěšné lidi. Z výpovědí těch méně úspěšných lze nabýt dojmu, že se proti nim spiknul snad celý svět a že existuje nějaká tajná síla, která jim úmyslně zabránila v tom úspěch mít, naopak ti úspěšní hovoří téměř unisono o tvrdé práci, bezesných nocích atp.

Neznám jediného úspěšného lékaře, který by nemusel SÁM studovat a tvrdě nepracoval, stejně tak neznám jedinou úspěšnou účetní, která by se SAMA nevzdělávala a nesnažila se odvádět svoji práci na 100%, stejně tak ani jediný atlet, hokejista, či fotbalista nikdy nedosáhl úspěchu bez SVÉ tvrdé dřiny. Co je ovšem nejdůležitější je fakt, že úspěch není potřeba měřit pouze penězi, či dosaženým postavením, naopak úspěšný člověk je ten, který zná svojí hodnotu a který ví, že svoji práci dělá dobře. Japonec by v takové situaci řekl: "můžeš být třeba poplelářem, ale buď tím nejlepším poplelářem na světě". Finanční efekt je poté pouze logickým vyústěním výše popsaného.

Úspěch bolí a člověk se na něj hodně nadře a to je pravděpodobně důvodem toho, proč někteří lidé hledají všelijaké mesiáše, kteří by jim přinesli úspěch bez jejich vlastního přičinění. Takto ale úspěchu nelze dosáhnout, je to pouze klam všech mesiášů, kteří chtějí pouze vylézt po zádech těch méně úspěšných, skrz jejich frustraci ze sebe samých.

Jedním z takových spasitelů, alespoň podle dosavadní kampaně se do této role staví, je ČSSD. Přesně podle hesel na bilbordech, ve kterých bojuje za kde co, se pasuje do role mesiáše, který nabízí "jednoduchá řešení" a po lidech nic nechce, tedy kromě jejich hlasu. Faktem však zůstává, že pokud se budete chtít mít lépe, budete to muset oddřít vy sami, nikoliv ČSSD. Ta nezajistí nová pracovní místa, vyšší blahobyt, ani nezajistí snížení dluhu - to zajistí pouze vaše tvrdá práce, podpora živnostníků a podnikatelů, snížená byrokracie a jasné, přehledné a vymahatelné právo. Pokud budou prosperovat podnikatelé a firmy, budou zaměstnávat více lidí, a jejich úspěch bude znamenat prosperitu i pro zaměstnance a z toho bude těžit i stát, neboť bude získávat daně od těchto podnikatelů, firem a zaměstnanců. Princip v pořadí: úspěšný podnikatel - spokojený zaměstnanec - silný stát je nepřekonatelný. Toto ovšem ČSSD nenabízí, ta nabízí pouze pečené holuby, kteří budou létat sami do úst. Na pečeného holuba je ale potřeba nedříve vydělat, poté si ho koupit a opéct - potom si na něm můžete pochutnat.

Sociální cítění je v pořádku, miřme jej však s rozumem a pouze a jenom na ty, kteří si nedokážou pomoci sami, tím myslím především postižené spoluobčany, vážně nemocné lidi a dnešní důchodce, kteří jsou stále onou generací, která neměla plnohodnotnou šanci se na penzi dostatečně zajistit. 13. důchod je však nesystémový nesmysl, stejně tak i plýtvání peněz na asociály, kteří se vyhýbají práci, případně podporu lidí, kteří se rozhodli místo práce rodit děti, o které se nejsou schopni starat, v neposlední řadě taktéž dotace různých jiných individuí, kteří pouze parazitují na sociálním systému a nic do něj nepřináší. Podobně všelijaké úplatky typu pastelkovného, nulová snaha o potírání zneužívání zdravotní péče a další, pouze prohlubují díru ve státním rozpočtu, kterou bude muset nakonec někdo zaplatit. ČSSD to ovšem nezaplatí ze svého, ale z vašich peněženek. Věřit ČSSD, že sníží státní dluh, je tedy asi tak stejně naivní, jako věřit militantnímu vegetariánovi (nic proti vegetariánům), že podpoří masozpracující průmysl. Situace v Řecku je více než příkladná.

Normální člověk nepotřebuje laciné sliby ČSSD k tomu, aby byl úspěšný a měl se lépe. Je evidentní, že i když vyhraje ČSSD se svojí populistickou kampaní, tak přes všechny jejich proklamace, neúspěšní zůstanou neúspěšnými a úspěšní se budou mít stále dobře. Možná je to bude bolet ještě o něco víc, ale oni jsou na dřinu zvyklí, a proto to zvládnou. Neúspěšní však budou nadále nespokojení, neboť pečení holubi jim do úst létat nezačnou...