A nic na tom nemění fakt, že konkrétní jednotlivci dělají svým chováním svému etniku špatné jméno. Kvůli individuálním pochybením nelze paušalizovat a generálně odsoudit všechny příslušníky jedné etnické skupiny tak, jak by si přál například kolega Matějka ve svém článku: "Říct Romovi, že práci nedostane pro barvu kůže, je kruté, ale fér", ve kterém požaduje umožnění a legalizování diskriminace při přijímání do práce v návaznosti na fakt, že dotyčný je příslušníkem romského etnika. Soudit lze pouze individuální schopnosti, vlastnosti a dovednosti, nikoliv apriori odsuzovat někoho, kvůli jeho etnické příslušnosti.
V čem lze s Františkem Matějkou a jeho článkem souhlasit je fakt, že v dnešní době jsou mnozí lidé nuceni se uchylovat k politicky korektním vyjádřením, místo toho, aby to řekli takříkajíc "na plnou hubu". To je pravda. Mnohdy jsou popisy různých organizací, médií a politků pouze tančením okolo horké kaše, v horším případě zkreslováním reality, což je samozřejmě velmi špatné a ve svém důsledku to pak vede k frustraci normálních lidí, kteří začínají hledat řešení v extrémistických názorech a řešeních. K výše uvedenému přispívá i fakt, že mnozí lidé mají už alergii na slovo "diskriminace", které si bohužel dnes bere do úst každý, komu nebylo vyhověno, ať už o diskriminaci šlo nebo nešlo. Je pak velmi složité znovu a znovu vysvětlovat skutečný smysl tohoto termínu a nebezpečnosti diskriminačního jednání pro celou společnost.
Nepřeji si poslouchat lži a zkreslování událostí tak, aby vyzněly jinak, než tomu bylo ve skutečnosti, na druhou stranu nestojím o svět Františka Matějky, ve kterém máte legální právo na to odmítnout někoho jenom kvůli jeho etnickému původu. Pravda je jedna věc, ale umožnění určitého chování je věc druhá.
Podobným způsobem se totiž chovali nacisté k Židům a nic dobrého a "pravdivého" na tom nebylo. Taktéž komunisté, když selektovali lidi podle jejich politického názoru, který oproti své etnické příslušnosti může člověk alespoň změnit, se drželi své pravdy a ani v tomto případě to nepřineslo nic dobrého.
František Matějka se domnívá, že by případné legální odmínutí, kvůli etnickému původu mohlo Romy motivovat a přinést změnu v jejich životě tím, že: "začnou přemýšlet nad tím, jak se postavit na vlastní nohy a přestanou chodit prosit o práci někoho jiného". Tomu snad nevěří ani sám František Matějka. Jedinou změnou ve svém životě, kterou by mohl po aplikaci tohoto plánu jakýkoliv Rom realizovat, by byla žádost o azyl v kterékoliv civilizované zemi a jistojistná žaloba na ČR. Nebo by snad chtěl František Matějka žít v zemi, která by ho nepovažovala za rovnocenného s příslušníky majoritní většiny? To o čem píše František Matějka je totiž ta skutečná diskriminace a rasismus v jeho nejčistší podobě. Kdo pak bude další na řadě v seznamu nechtěných? Starší lidé, mladé ženy bez dětí, hubení, tlustí?
Samozřejmě nechybí emociální otázka na závěr: "Jste pro lež nebo pravdu". František Matějka se rád zaštiťuje slovem pravda, které si ovšem vykládá po svém, bez schopnosti vidět za hranice své karmy. Buď si to neuvědomuje, nechápe, nebo záměrně manipuluje se čtenáři.
Zcela jistě jsem pro pravdu, ale tahle otázka je z jeho strany pouze háčkem na ty méně bystré spoluobčany, on totiž píše o něčem úplně jiném. Problém je v tom, že František Matějka posvěcuje a žádá umožnění legální diskriminace na základě toho, ke které etnické skupině ten který člověk patří. Je to podobné, jako byste se ptal žáka na VŠ u přijímaček, zdali chce vědět proč nebyl skutečně přijat. Samozřejmě, že bude chtít znát pravdu, že to bylo například kvůli barvě pleti. Bude pak František Matějka také požadovat, aby bylo umožněno nepřijmout žáka na školu kvůli barvě jeho pleti, stejně tak jako teď požaduje možnost nepřijmout legálně do práce kvůli tomu, že je dotyčný Rom?
Na jednu stranu tu spousta lidí požaduje, aby Romové víc pracovali a zapojili se do placení daní, na druhou stranu podporují diskriminační opatření, jako je legalizace odmítnutí kvůli jejich etnickému původu, další by si Roma živnostníka nenajali kvůli údajným špatným zkušenostem jiných, byť sami žádnou zkušenost nemají. Tak co potom vlastně chcete?
Doplnění pro méně bystré čtenáře: nikdo nikomu nepřikazuje, koho si má do své firmy přijmout, autor pouze nesdílí názor, že jedním z rozhodných kritérií výběru má být barva kůže, nic víc nic míň. To, že má někdo černou barvu kůže prostě nezmění, je to znak, se kterým nic neudělá. Brát proto barvu kůže jako kritérium je diskriminační. Naopak znalosti, vzhled, chování apod. jsou znaky, které dotyčný může ovlivnit a vyjít tak svému budoucímu zaměstnavateli vstříct. V tomto případě se o diskriminaci nejedná...
