Jak to tak bývá, pokud člověk tne takzvaně do živého, vyvolává to podrážděné reakce přesně tam, kam to bylo mířeno. Václav Klaus svým trefným výrokem o "jednotě EU", kterou předvedli někteří evropští státníci svojí neúčastí na pohřbu polského prezidenta, pouze dokázal, že tzv. jednota je v případě některých evropských politiků pouze naučená fráze bez hlubšího přesahu. V podstatě bychom měli poděkovat vulkánu pod ledovcem Eyjafjallajökull, protože ukázal na ty, kteří hledají spíše důvody proč něco nejde, místo toho aby hledali způsoby jak to zařídit.
Potrefenou husou, která začala kejhat jako první je rakouský prezident Heinz Fischer. Prý nemohl přijet, cituji: "cestovat letadlem či armádním vrtulníkem nebylo kvůli sopečnému mraku možné a ani cesta autem nebyla prý kvůli nutnému dodržení pracovních předpisů jeho řidiče "žádná volba" Podle rakouského prezidenta by cesta z Vídně do Polska a zpět trvala celkem 13 hodin. Fischer řekl, že podle pracovně právních předpisů jeho šofér tolik hodin v jednom dni řídit nesmí."
Vzhledem k blížícím se prezidentským volbám tak dal prezident Fischer přednost televizní debatě, byť se snaží všemožně dokázat, že to tak není, což se mu ovšem, i vzhledem k naprosto stupidní výmluvě, příliš nedaří, neboť to pěkně "schytal" i v domácím tisku.
Rakušané by se měli asi nejspíše složit svému prezidentovi na druhého řidiče, aby mohl svoji zemi důstojně reprezentovat při uctění památky největší poválečné tragédie Polska, nebo si zvolit jiného zástupce, protože ten současný se více stará o svůj osobní profit ve volbách, nežli o obraz své země v zahraničí. Bylo by jistě zajímavé sledovat reakci rakouského prezidenta v případě, kdyby např. prezident Klaus odmítl podobným způsobem přijet na smuteční událost polských rozměrů do Rakouska...
